Vyberte si jazyk
„Od Schengenu už nás dělí jen tenoučká vrstva laku.“ Tato slova použil předseda vlády v souvislosti s naším vstupem do zóny volného pohybu osob před rokem. Ten den se Bojko Borisov pořádně naštval, když se jej jedna rakouská novinářka zeptala, zda je Bulharsko na vstup skutečně připravené, vzhledem k tomu, že je považováno za nejzkorumpovanější a kriminalitou nejprolezlejší členský stát v celé Evropské unii (EU). „Naše hranice jsou hlídány lépe než hranice mnoha jiných členských států EU,“ rozčílil se Borisov a prohlásil, že do splnění veškerých podmínek už zbývá jen „několik maličkostí“.
Zřejmě tím měl na mysli přijímací centrum pro nelegální běžence na turecké hranici. Od té doby bylo nově vymalováno a je plně funkční, ale rozhodnutí o vstupu Bulharska do schengenského prostoru bylo přesto opět odloženo. Tentokrát až do září. Mezitím Bulharsko podle všech, Evropskou komisi nevyjímaje, splnilo takzvané „technické“ podmínky pro vstup. To znamená informační systémy, softwarové vybavení, vzdělávání vedoucích pracovníků pohraniční policie, sledovací technologie... Vše, co má na starosti rezort ministerstva vnitra, je připravené.
Na hranicích neteče voda
Přesto tato práce nebude jen tak hotova, především vzhledem k dalšímu aspektu plánovaného vstupu, jímž jsou infrastruktura a obnova hraničních přechodů. V této oblasti práce teprve začaly, jak ve své reportáži zjistil deník Troud. Například na dvou hraničních přechodech se Srbskem – Vraška Čuka a Bregovo – na severovýchodě země byly renovační práce vyčísleny na 500 000 leva [6,3 milionů korun]. Při příjezdu na přechod Vraška vám úředníci sdělí, že nemají vodu. Porucha kanalizace – což se zde ostatně stává zřejmě velmi často. K tomu přidejme zastaralé elektrické rozvody, sanitární zařízení v žalostném stavu a místnosti se zkroucenými dveřmi.
„Ještě nás čeká spousta práce,“ uznává policejní ředitel Cvetan Videnov. Je potřeba to tu zalít asfaltem, předělat veškerou signalizaci a v neposlední řadě postavit novou strážní budku. O tom ostatně svědčí i obrovský kráter, v němž by měly být umístěny její budoucí základy… V Bregovu je situace úplně stejná, jen tam práce ještě ani nezačaly. „Do letošního léta bude vše hotové!“ slibuje ředitel.
Drahé renovace
Hraniční přechod s Tureckem Malko Tarnovo zahájil provoz 16. května 1970. Od té doby se na něj ani nesáhlo. Dobové je úplně vše: nábytek, tapety, malby... Opravy musejí proběhnout i na přechodu Kapitan Andreevo, který je nejdůležitějším přechodem na hranici s Tureckem. Z někdejšího obchodu s bezcelním zbožím je dnes sklad. Jednoho dne by v něm měly sídlit kanceláře nového Kontaktního centra mezi Bulharskem, Tureckem a Řeckem, které by mělo pomáhat řešit krizové situace, například záplavy či masivní příliv přistěhovalců. Podle plánů by se s přestavbou mělo začít v srpnu. Náklady se odhadují na půl milionu leva.
Na více peněz čekají i na opačném konci Bulharska, na hlavním hraničním přechodu s Rumunskem Dunav Most, který se nachází na mostě přes Dunaj. Na rumunské straně mostu jsou naplánovány stavební práce, což bulharské představitele velice znervózňuje. „Nutně to způsobí ohromné zácpy a nekonečné fronty kamionů,“ obává se Vesko Marinov, zástupce policejního ředitele v příhraničním městě Ruse.
Kvůli perspektivě vstupu do Schengenu je třeba celý hraniční přechod přestavět, aby odpovídal potřebám jednorázových kontrol mezi členskými státy. Celé zařízení je naprosto zastaralé a je zapotřebí vystavět zcela nové. Náklady na stavební práce jsou odhadovány na pět milionů leva [63 milionů korun], což je největší jednotlivá položka za to, aby se země mohla chlubit nálepkou „členský stát schengenského prostoru“.
