„Opel Antverpy obětován – konec vlámského zázraku,“ „Opel, rána do hlavy“, „Opel propouští 2 600 osob“. Belgický tisk věnuje hlavní titulky uzavření automobilky Opel Antverpy, které 21. ledna oznámila společnost General Motors. „V globalizovaném světě, kde vládnou nadnárodní podniky, je malý region bez většího politického významu, jako je Vlámsko, ideálním místem k máchání sekerou,“lituje De Morgen. Antverpy ale nebudou jediným případem. GM, který několikrát dementoval záměr uzavřít továrny, nyní plánuje zrušení 8 300 pracovních míst z celkových přibližně 50 000 v Evropě, z toho 4 000 v Německu, a snížení výroby o 20 %.
Podle nizozemského listu De Standaard zní „hlavní otázka“ následovně: Jak jsme na tom s přípravou budoucnosti, která už nebude založena na montáži klasických vozidel? Je třeba, abychom pohlédli realitě zpříma do očí: léta slávy tohoto odvětví se už zpátky nikdy nevrátí. Podle deníku je nutné, aby se stát ujal své zodpovědnosti a podniky se zaměřily na inovace, chtějí-li vyjít z krize. „Existují tu příležitosti v oblasti špičkových a ekologických technologií, mimo jiné pro elektrické vozy [...] Stát hraje v této radikální změně důležitou roli. Musí vytvořit podmínky k propagaci inovací a přilákání investorů.“ Je ohlášené uzavření Opelu předzvěstí zániku evropského automobilového průmyslu? Vzhledem k rušení pracovních míst v dalších zemí se toho lze obávat, zdůrazňuje francouzský hospodářskýdeník Les Echos. Renault a Peugeot-Citröen oznámily pro rok 2010 zrušení 10 000 míst. Fiat plánuje uzavření továrny na Sicílii, která zaměstnává 1 400 osob. „Spojení krize, dosažení zralého trhu, technologického vývoje a programového příchodu nových konkurentů z Asie poskytuje této hrozbě prostor.“
Výroba ve východní Evropě
Pařížský deník přitom upozorňuje na to, že „pokud jde o konkurenceschopnost, nebyla Evropa nikdy silnější“. „Volkswagen vypálil rybník větším podnikům v čele s Toyotou, Renault zůstává průkopníkem a modelem úspěšných transkontinentálních aliancí, Fiat odkoupil značky Chrysler a Audi, Mercedes a BMW stále nemají ve světě většího soupeře.“ Problémem evropského automobilového průmyslu tedy není ani tak zánik odvětví, jako spíše „způsob výroby,“ domnívají se Les Echos. Německý, francouzský či italský průmysl se ocitly „v pasti své vlastní strategie“, která vzhledem k hospodářské krizi a zralosti evropského trhu spočívala v delokalizaci výroby směrem na Východ. „Dnes se každý pátý automobil vyrábí v Polsku, Maďarsku, Rumunsku nebo Slovinsku. Jedná se o moderní výrobní jednotky, rentabilnější v porovnání s původními historickými továrnami, které se potýkají s problémy. Výsledkem je stěží vyčíslitelná nadvýroba, která by však vzhledem k propadu trhu mohla dosáhnout, ne-li přesáhnout 50 %,“ uvádí deník. „Právě tento přechod, kterým už dříve prošla některá odvětví, jako např. hutnictví, bude bolestivý. Víme tedy, jak bude příběh pokračovat. Sdružováním průmyslových aktérů, modernizací výrobních prostředků a zaměřením se na výrobky vyšší kategorie.“
„Belgie může být příkladem pro německou vládu, která usilovala o přežití Opelu," píše berlínský Tagesspiegel a pokračuje: "přestože vlámská vláda chtěla Opel podpořit částkou až 500 milionů euro, General Motors antverpskou výrobu pohřbil. Peníze občas nejsou vše." Tento příklad vypovídá o neschopnosti vlád zachraňovat velké podniky v zemi, píšeLa Libre Belgique. „Vypovídá o dvojí neschopnosti. Za prvé o neschopnosti politiky v globalizované ekonomice ještě nějak ovlivňovat běh událostí. (…) Za druhé o neschopnosti Evropy překonat vnitřní národní egoismus a v reakci na diktát a vydírání ze strany všech velkých podniků předložit koherentní sociální odpověď, která by byla výrazem obecného zájmu.“