Vyberte si jazyk
Přemýšlíme-li o principu společné Evropy, těžko nepomyslet na srovnání se Spojenými státy. Kvůli nekonečným sporům o ratifikaci Lisabonské smlouvy, rozšiřování eurozóny a budoucí formě společné zahraniční politiky EU zapomínáme možná my Evropané na to, že podstavec pevného amerického tvoří americká ústava. Spojené státy byly původně jen jakousi vágní konfederací. Až do roku 1792 neměly společnou měnu a po téměř sto let jim chyběla řekněme skutečná zahraniční politika. Za budoucí úspěšností Ameriky stála nejen americká vize Otců zakladatelů, ale rovněž představy anonymních osadníků, kteří se plavili přes Atlantik za vlastním štěstím nebo s cílem vystavět lepší Nový svět. Na základě národnostní a kulturní diverzity pak postupně budovali výrazný pocit americké jednoty a identity.
Evropu, kterou vyčerpalo její poslední rozšiřování a světová hospodářská krize, dnes rozdělují konfliktní národnostní zájmy a absence dlouhodobější vize, a to jak na individuální, tak národní úrovni. Propast dělící bohatá centra a chudá předměstí se svírá jen velmi pomalu. Zatímco ta první možná necítí potřebu, těm druhým možná chybějí prostředky na to, aby tento proces zacelování urychlily, nebo alespoň jasně definovaly. Evropa sní o tom, že se stane mírnou mocností a zapomíná přitom, že moc vychází z jednoty a že jí chybí cíl, o němž mluví americké heslo E pluribus unum aneb “z mnohých jedno“.
