Vyberte si jazyk
Velká část diskuze se zaměřovala na nedostatek vlivu EU na Izrael. Minulý rok EU zmrazila vyjednávání o aktualizaci asociační dohody s Izraelem a přeorientovala svůj postoj ve věcech jako status Jeruzaléma do propalestinského kurzu. Ale izraelské odmítnutí zastavit stavby osad dává najevo, že tato opatření měla jen malý dopad. Tvrzení španělského ministra zahraničí Miguela Angela Moratinose, že španělské předsednictví vytyčí diplomatickou cestu mírového procesu směrem ke konečnému urovnání, vypadá jen o málo víc než nabubřelé prohlášení. Ale tam, kde má evropská pomoc opravdu svou váhu, je pomoc poskytovaná budování palestinských institucí. EU je už dlouhou dobu na okupovaných územích největším dárcem. Na pomoc budování institucí palestinského protostátu posílá miliardy euro. Bohužel způsob, kterým byly tyto prostředky rozdělovány, ubíjející nedostatek palestinské jednoty jen prohloubily.
Od té doby, co byla před čtyřmi lety zvolena vláda Hamásu (Hnutí islámského odporu, zařazeno na seznam teroristických organizací), se evropská pomoc okupovaným územím dramaticky zvýšila. Paradoxně se celková výše evropských příspěvků během dvanácti měsíců po vítězství Hamásu ve volbách téměř zdvojnásobila. Vzhledem k tomu, že EU odmítá jednat s Hamásem, který se nyní tísní v Gaze, veškeré prostředky plynou skrze instituce kontrolované Fatahem (hlavní politická palestinská strana) na Západním břehu. Tato pomoc se přeměnila z dlouhodobé reformy vládnutí v krátkodobou nouzovou pomoc. Její přidělování se stalo neprůhledným, což jde s požadavky Evropy na větší zodpovědnost Palestinců jen těžko dohromady.
Boj Fatah versus Hamás
Lepší standardy veřejné správy by polarizaci mezi Fatahem a Hamásem mohly ztlumit. Posledně zmíněné hnutí se k moci dostalo díky široce rozšířené nespokojenosti s korupcí Fatahu. A EU dala tomu samému nepotismu a centralizované politické kontrole volný průchod. Mluvila jazykem politických reforem, ale tyto reformy pojala jen jako podporu jednoho zdánlivě umírněného lídra – prezidenta Mahmúda Abbáse. Mise EU na podporu policejních složek na Západním břehu podpořila bezpečnostní orgány Fatahu proti jednotkám pod kontrolou Hamásu.
Tato mise formálně zahrnuje i ustanovení o lidských právech a vládě zákona, ale v praxi je brána jako příprava sil Fatáhu na boj proti Hamásu o získání vůdčího postavení. Tyto kradmé pokusy porazit Hamás pod rouškou správních reforem může stávající rozdělení mezi Palestinci jen vyostřit. Cena za jednostranný přístup EU je už nyní zcela zjevná. Investovala se naděje do představitele, který se možná ani nebude ucházet o znovuzvolení. EU minulý rok Abbásovo rozhodnutí volby odložit podpořila. A selhala v naplánování jasné cesty k palestinské vládě jednoty. Rozdělení panuje i mezi členskými státy EU v otázce, jak náročné by měly být podmínky vyžadované po členech Hamásu v takové vládě.
Změna Lady Ashtonové
V soukromí evropští diplomaté přiznávají, že se po volbách v roce 2006 sami uvrhli do bezvýchodné situace, když se rozhodli jednat jen z jednou stranou palestinského politického spektra. Začátek další fáze volebního cyklu představuje pro EU příležitost z této slepé uličky vycouvat. Lady Ashtonová může v této věci učinit průlom. V posledních letech byl vážnou chybou nedostatek diplomatické podpory těm, kteří programy evropské pomoci řídili v terénu – svědkům skomírající monitorovací mise na hranicích, kteří jsou teď nuceni přešlapovat na místě daleko od přechodu Rafáh.
Vláda národní jednoty sama o sobě řešení palestinského utrpení představovat nebude. To, co je potřeba, není neprůhledná řada kuloárních dohod mezi představiteli Fatahu a Hamásu, ale energičtější otevřená politika. Evropští dárci by měli vzít pomoc z rukou neschopných elit, které drží otěže, jak na straně Fatahu, tak Hamásu. Je potřebné pomáhat v tvorbě budování demokratické kapacity palestinské společnosti zezdola prostřednictvím nasměrování pomoci organizacím běžných obyvatel. Jen toto může dát občanům pocit vlastnictví a stimul k překonání frakcionářství, jako nutný první krok k vyjednávání podmínek s Izraelem.
Názor
Stále rozdělená sedmadvacítka
Svou návštěvou Izraele, Západního břehu Jordánu a Gazy, kterou představitelka evropské diplomacie Catherine Ashtonová podnikla tento týden, „vyslala jasný signál: Evropská unie odmítá drakonickou blokádu jednoho a půl milionu Palestinců v Gaze“. Ashtonová rovněž „dala na srozuměnou, že se EU chystá vyvinout na Izrael větší nátlak,“ co se kolonizace týče, uvádí v De Morgen pět zástupců nevládních organizací. „Je tomu ale opravdu tak?,“ ptají se autoři tohoto textu. „Unie je v názoru na Izrael velice rozdělená.“ Autoři dále připomínají, že „se Rada ministrů zahraničí EU rozhodla přechodně zmrazit posilování bilaterálních vztahů s Izraelem, čehož litují země, jako Německo, Nizozemí, Česká republika a Španělsko.“ Tyto země se domnívají, že „lepší spolupráce by měla na chování Izraele přirozeně pozitivní vliv. Poslední pokus Španělska posílit bilaterální vztahy kategoricky zamítlo Irsko a Švédsko, které se spolu s Maltou a Slovinskem domnívají, že Izrael musí nejprve respektovat mezinárodní právo.“ Názorovou neshodu uvnitř EU lze vysvětlit „obavou členských států ze ztráty vlivu v mírovém procesu“ a „ekonomickými a politickými zájmy,“ tvrdí autoři, kteří vyjadřují politování nad tím, že se Unie „zmítá mezi odsuzujícími slovy a politikou, kterou ve skutečnosti vede“.
