Hranice imigrační politiky

Itálie podplácí africké emigranty, aby odcházeli do Německa. Skandál? Nic takového, poznamenává Die Zeit. Jen důsledek špatné politiky, která zavírá oči před dramatickou situací uprchlíků a ponechává zodpovědnost na ostatních státech.

Zveřejněno dne 30 května 2013 v 15:45

Takže teď jsou těmi špatnými Italové. Vždyť přece dali libyjským uprchlíkům 500 eur na ruku a poslali je do Německa. Teď se po ulicích Hamburku potulují lidé bez domova a přivádějí městské úřady k zoufalství. Kde teď mají bydlet? Ve stanech? V přeplněných nouzových ubytovnách? Kdo to zaplatí? A především: Jak se jich zase rychle zbavit? Neboť „návrat zpět je jedinou možností“, jak se urychleně neváhal vyjádřit hamburský senátor pro práci, sociální záležitosti, rodinu a integraci Detlef Scheele.

Měli bychom zlým Italům a chudákům Libyjcům být vděční. Uprchlíci v Hamburku, to je šok, který jsme si zasloužili. Německá uprchlická politika, respektive lépe řečeno téměř nulová existence pořádné uprchlické politiky, je ostuda.

Nejen Hamburk, ale celé Německo si situaci dost zjednodušuje. Jsme tak pohodlně daleko od všech humanitárních dramat tohoto světa, taková spousta hranic leží mezi nimi a námi. Můžeme vše pozorovat zdálky s mrazením v zádech nebo to úplně ignorovat. Poloutopení Severoafričané na italských plážích, vyhladovělí Afgánci na řecko-tureckých hranicích, statisíce, pokud ne miliony syrských uprchlíků v Turecku, v Libanonu, v Jordánsku. Strašné to osudy! Hlavní ale je, že k nám se nedostanou.

Země na pobřeží měly smůlu

Již desetiletí se Německo a země v geografickém středu Evropy vymlouvají na takzvané nařízení o třetích státech. Právně je to bezproblémové, morálně ale odsouzeníhodné a zrádné. Kdo jako uprchlík skončí v takovémto bezpečném třetím státě – což jsou všechny členské státy EU a mnoho jejich sousedů, nesmí dále. Německo nemá povinnost od nich přijímat žádosti o azyl, protože už přece v bezpečí jsou. V praxi to vede k tomu, že země, které mají náhodou smůlu, že leží na kraji krizových oblastí nebo u moře, které se zoufalí uprchlíci pokoušejí překročit, jsou s problémem ponechány samy.

Přitom ale Libyjci a všichni ostatní nepřistávají v Itálii, protože jim to tam přijde obzvlášť skvělé. Přistávají tam, protože je pro ně Itálie prostě tou nejsnáze dosažitelnou evropskou zemí. Jejich cílem je Evropa. Proto se o ně musí postarat celá Evropa společně.

Podle evropských dokumentů je cílem spravedlivé rozdělení zátěže, ve skutečnosti ale zemím jde spíše o odsun zátěže. Evropská uprchlická politika je zradou vlastních ideálů. Společnou zodpovědnost a humánní nařízení není vidět. Úřady v Bruselu, především agentura Frontex, hlídající hranice a pracují především na tom, jak by uprchlíky odsunuly co nejdále a jak by hranice posunuly opevnění zvaného Evropa. Platí za hraniční ploty a uprchlická centra v Turecku, aby se problém podařilo vyřídit ještě předtím, než vůbec dospěje k hranicím členských států.

Pečlivý výběr v uprchlických táborech

A co podniká Evropa, co podniká Německo v záležitosti obrovské uprchlické katastrofy v Sýrii? Vlastně nic. Německý ministr vnitra Hans-Peter Friedrich rok a půl odmítal Syřany vůbec přijímat. Teprve po neúnavných protestech zmocněnců za lidská práva ve spolkové vládě povolil Friedrich na jaře tohoto roku, že vpustí do země pět tisíc uprchlíků – ale nejdříve v červnu a vlastně jen sirotky nebo uprchlíky, kteří mají v Německu příbuzné, nejlépe křesťany. Tito nemnozí šťastlivci jsou nyní pečlivě vybíráni v syrských uprchlických táborech. Statisíce dalších mají smůlu.

Řešením by samozřejmě nebylo to, že bychom teď všechny uprchlíky světa najednou pozvali do Hamburku. Cesta mezi bezbřehou otevřeností a současnou separací ovšem existuje. Nařízení o třetích státech mimochodem navazuje na takzvaný německý azylový kompromis z roku 1992, který ochránci lidských práv dodnes kritizují. Současně s vyjednáváními tehdy vzplály ubytovny žadatelů o azyl. Cizinci zemřeli kvůli německé nenávisti cizinců, politika zemi od uprchlíků izolovala. To je až dodnes strašná a zahanbující chyba. Je na čase tuto chybu napravit.

Opačný pohled

„To není Evropa, jak jsme si ji představovali“

„Itálie k nám odesílá africké uprchlíky,“ zlobí se na své titulní stránce německý deník Bild. Podle německého listu jde o „skandál“ a Itálie tak činí proto, že *„sama již není schopná vyrovnávat se s přílivem uprchlíků ze severní Afriky. (…) Tak jsme si tu Evropu nepředstavovali,“ dodává bulvární deník.

„V Hamburku a Bavorsku jsou tak dnes už stovky uprchlíků. Většina z nich jsou bezdomovci, protože nemají pracovní povolení a nemohou pobírat dávky nebo získat sociální byty,“ vysvětluje Bild. Jeho znepokojení nezmírňuje ani možnost odeslat uprchlíky zpět do Itálie. Za jejich dopravu by totiž musely zaplatit jednotlivé spolkové země.

Na italské straně deník La Stampa zdůrazňuje, že původní dokument, který německé ministerstvo vnitra odeslalo 27. března imigračním úřadům v jednotlivých německých regionech, „se nezmiňuje o tom, že by italské úřady přistěhovalce k odchodu do Německa nutily.“ Naopak se zde píše, že „uprchlíci odjíždějí z vlastní iniciativy.“

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma