Vyberte si jazyk
Jako ve většině západních zemí se reakce Evropy na události v Íránu pohybují mezi „nadějí na historický politický obrat v zemi“ a „obavami z narušení“ (…) diplomatické otevřenosti vůči Teheránu, která se objevila v posledních měsících, konstatuje Le Monde. Evropští státníci jsou proto s oficiálními prohlášeními opatrní. Až na francouzského prezidenta. Nicolas Sarkozy svým tvrzením, že „tyto volby jsou další hanebností“ zřejmě „definitivně zpřetrhal mosty s Mahmoudem Ahmadinejadem,“ píše francouzský deník.
Pokud jde o Řím, zůstalo jen u kritiky „nepřijatelného násilí“ v Íránu, aniž by padla zmínka o podezření z volebního podvodu. Nejobezřetnější je ale Velká Británie. Gordon Brown zdůraznil, že „volby jsou věcí íránského lidu“ a západní partnery vyzývá k určité zdrženlivosti. „To je významný obrat, uvážíme-li, že Spojené království bývá obvykle v nukleárních otázkách spolu s Francií zastáncem tvrdých opatření,“ tvrdí Le Monde.
„Přáli bychom si mít takovou Evropskou unii, která by situaci v Teheránu odsoudila viditelněji, důrazněji a věrohodněji,“ přichází s kritikou vídeňský Kurier. Tím spíš, že „mladí odpůrci Ahmadinejada počítali s větší morální podporou okolního světa“.
Rumunský deník Ziua naopak soudí, že reakce Evropské unie „nejsou nejednoznačné“. Alespoň v porovnání s její zdrženlivou reakcí na podobnou situaci, k níž došlo v Moldávii po parlamentních volbách 5. dubna. V obou případech jsou země podřízeny „diktátorskému“ režimu a demonstrace proti pochybným volebním výsledkům přinesly několik mrtvých. Podle deníku to lze vysvětlit nejspíše tím, že Írán „je se svými zásobárnami ropy a plynu dobrým hospodářským partnerem, zatímco Moldávie je jednou z nejchudších zemí na světě“.
Jak upozorňuje deník Tagesspiegel, Německo je hned po Číně druhým nejvýznamnějším hospodářským partnerem Íránu. Podle názoru jednoho německého podnikatele, s nímž berlínský list provedl rozhovor, nevystupuje země právě proto příliš otevřeně vůči režimu. „My jsme znevýhodněni. Pokud by mělo dojít k uvalení nějakých sankcí, pak by měly vycházet z OSN.“ Malé a střední podniky by měly prokázat svou zodpovědnost a ukončit vztahy s íránskou ekonomikou, navrhuje naopak Financial Times Deutschland: „To je klíč k zastavení íránského nukleárního programu. (…) 75 % malých a středních podniků v Íránu je vybaveno německou technologií.“
Politická krize v Íránu by mohla mít dopad na evropské energetické podniky, domnívá se ekonomický deník Handelsblatt. Ve hře je velikost. Největší energetický projekt na světě se totiž nachází právě v oblasti íránských ložisek South Pars v Perském zálivu. Investiční hodnota: 4,7 miliard euro. K zájemcům patří francouzský Total, nebo také holandsko-britský Shell či španělský Repsol. Poté, co Američané pohrozili sankcemi, se všichni tři, stejně jako německé společnosti RWE a Eon s projekty v Íránu poněkud stáhly. „Teherán ovšem zvýšil nátlak. Jeho ministerstvo ropy vyhrožuje, že trhy přidělí svolnějším konkurentům, jako je Čína nebo Rusko.“
