Jak se rozdělí euroskeptici?

Ať už se jedná o extremistické, či antiliberální odpůrce Lisabonské smlouvy, volby by mohly každopádně těmto stranám přinést úspěch. Evropský tisk se ale ptá, jaká bude jejich politická váha v Parlamentu.

Zveřejněno dne 5 června 2009 v 17:39

Podle posledních průzkumů a prvních volebních výsledků v Nizozemí by v novém Parlamentu mělo zasednout více euroskeptiků. Ohlášená aliance britské Konzervativní strany, Poláků z Práva a spravedlnosti a Čechů z ODS vyhání stoupencům Lisabonské smlouvy na čele studený pot, píše polský Dziennik. Strana tvořená těmito třemi uskupeními, k níž je třeba připočíst další euroskeptickou skupinu vedenou Francouzem Jean-Marie Le Penem a Holanďanem Geertem Wildersem, by se totiž mohla stát druhou nejsilnější politickou silou v Evropském parlamentu.

Pokud by euroskeptici nashromáždili dostatečný počet hlasů, varuje Dziennik, byla by Evropská unie nucena zmrazit svůj projekt společné diplomacie s vlastním prezidentem a ministrem zahraničních věcí.

Všichni euroskeptici nejsou extremisté. Avšak tito posledně jmenovaní by se mohli stát v evropských volbách skutečnými vítězi. V Bruselu a Štrasburku by mohlo být zastoupeno přinejmenším dvanáct pravicových extremistických stran, uvádí Die Zeit. „Pravicová extremistická scéna má v Evropě silné zázemí,“ konstatuje německý týdeník, a tradičním partajím chybí strategie, která by jim umožnila se proti ní postavit. „Příliš často se stává, že demokratické strany neodsunou v debatě extremisty na okraj, ale s chladným úsměvem je tolerují,“ všímá si politoložka Britta Schellenberg. „Jednají na příliš lokální úrovni místo toho, aby uvažovaly v evropském měřítku.“

Pravice nemá na euroskepticismus monopol, poznamenává Le Figaro s tím, že ve Francii Nová antikapitalistická strana a Levicová fronta „zavrhují spolkovou Evropu s tvrzením, že je také ‚liberální‘“. Každopádně je-li tato „suverenistická mlhovina“ široká (podle odhadů zahrnuje přibližně 180 europoslanců z celkových 736), je také heterogenní a má taková zůstat i po volbách. Co mají například v Polsku společného Lech Walesa a Liga polských rodin, kteří vedou volební kampaň pod společnou vlajkou Libertas? Co spojuje bývalé hlasatele „ne“ z francouzské Socialistické strany a skandinávské „Červnové hnutí“, které bojuje za odstup Dánska a Švédska z Evropské unie? „Kromě odmítavého postoje k EU a volání po nové Evropě nejsou tyto strany schopné vytvořit koherentní hnutí a přijít s pozitivními návrhy,“ domnívá se konzervativní deník.

Proč se ale tyto strany dál rozvíjejí? Frank Furedi na stránkách Spiked vysvětluje, že zaměřenost evropské politické třídy na extrémní pravici je jen projevem toho, že jí chybí „legitimita u občanů“. Není schopná podnítit „všeobecné přitakání“ evropskému projektu, který „postrádá obsah“, a svými narážkami na „ekonomickou nestabilitu srovnatelnou s krizí 30. let“ a „vzrůstající fašismus“ zasévá paniku.

Přehnané hrozby okrajovými skupinami, rozšiřování významu slova „extremistický“, zahrnování do skupiny euroskeptiků i stran, které nejsou nutně protievropské, to vše jen potlačuje debatu, ujišťuje Furedi. Zdůrazňování této „negativní morality“ bude mít za následek nejen vytvoření „určitého jednotného mínění o evropské elitě odtržené od reality“, ale zejména posílení cynismu voličů vůči politickému životu.“

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma