Geert Wilders, Declan Ganley a Jean-Marie Le Pen. Fotografies: Fabien Dany; AFP

Jak se rozdělí euroskeptici?

Ať už se jedná o extremistické, či antiliberální odpůrce Lisabonské smlouvy, volby by mohly každopádně těmto stranám přinést úspěch. Evropský tisk se ale ptá, jaká bude jejich politická váha v Parlamentu.

Zveřejněno dne 5 června 2009 v 17:39
Geert Wilders, Declan Ganley a Jean-Marie Le Pen. Fotografies: Fabien Dany; AFP

Podle posledních průzkumů a prvních volebních výsledků v Nizozemí by v novém Parlamentu mělo zasednout více euroskeptiků. Ohlášená aliance britské Konzervativní strany, Poláků z Práva a spravedlnosti a Čechů z ODS vyhání stoupencům Lisabonské smlouvy na čele studený pot, píše polský Dziennik. Strana tvořená těmito třemi uskupeními, k níž je třeba připočíst další euroskeptickou skupinu vedenou Francouzem Jean-Marie Le Penem a Holanďanem Geertem Wildersem, by se totiž mohla stát druhou nejsilnější politickou silou v Evropském parlamentu.

Pokud by euroskeptici nashromáždili dostatečný počet hlasů, varuje Dziennik, byla by Evropská unie nucena zmrazit svůj projekt společné diplomacie s vlastním prezidentem a ministrem zahraničních věcí.

Všichni euroskeptici nejsou extremisté. Avšak tito posledně jmenovaní by se mohli stát v evropských volbách skutečnými vítězi. V Bruselu a Štrasburku by mohlo být zastoupeno přinejmenším dvanáct pravicových extremistických stran, uvádí Die Zeit. „Pravicová extremistická scéna má v Evropě silné zázemí,“ konstatuje německý týdeník, a tradičním partajím chybí strategie, která by jim umožnila se proti ní postavit. „Příliš často se stává, že demokratické strany neodsunou v debatě extremisty na okraj, ale s chladným úsměvem je tolerují,“ všímá si politoložka Britta Schellenberg. „Jednají na příliš lokální úrovni místo toho, aby uvažovaly v evropském měřítku.“

Pravice nemá na euroskepticismus monopol, poznamenává Le Figaro s tím, že ve Francii Nová antikapitalistická strana a Levicová fronta „zavrhují spolkovou Evropu s tvrzením, že je také ‚liberální‘“. Každopádně je-li tato „suverenistická mlhovina“ široká (podle odhadů zahrnuje přibližně 180 europoslanců z celkových 736), je také heterogenní a má taková zůstat i po volbách. Co mají například v Polsku společného Lech Walesa a Liga polských rodin, kteří vedou volební kampaň pod společnou vlajkou Libertas? Co spojuje bývalé hlasatele „ne“ z francouzské Socialistické strany a skandinávské „Červnové hnutí“, které bojuje za odstup Dánska a Švédska z Evropské unie? „Kromě odmítavého postoje k EU a volání po nové Evropě nejsou tyto strany schopné vytvořit koherentní hnutí a přijít s pozitivními návrhy,“ domnívá se konzervativní deník.

Newsletter v češtině

Proč se ale tyto strany dál rozvíjejí? Frank Furedi na stránkách Spiked vysvětluje, že zaměřenost evropské politické třídy na extrémní pravici je jen projevem toho, že jí chybí „legitimita u občanů“. Není schopná podnítit „všeobecné přitakání“ evropskému projektu, který „postrádá obsah“, a svými narážkami na „ekonomickou nestabilitu srovnatelnou s krizí 30. let“ a „vzrůstající fašismus“ zasévá paniku.

Přehnané hrozby okrajovými skupinami, rozšiřování významu slova „extremistický“, zahrnování do skupiny euroskeptiků i stran, které nejsou nutně protievropské, to vše jen potlačuje debatu, ujišťuje Furedi. Zdůrazňování této „negativní morality“ bude mít za následek nejen vytvoření „určitého jednotného mínění o evropské elitě odtržené od reality“, ale zejména posílení cynismu voličů vůči politickému životu.“

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma