Jak si Baku koupilo dobrou pověst

Ázerbájdžán, který bude od 22. do 26. května hostitelem písňovésoutěže Eurovize 2012, se neustále nabízí jako organizátor mezinárodních akcí. Baku se nejprve pokusilo stát se dějištěm Olympijských her v roce 2016, jeho kandidatura však byla zamítnuta. Země se však nenechá tak snadno odradit - nyní se uchází o možnost uspořádat hry v roce 2020 anebo, v případě neúspěchu, hostit ve stejném roce alespoň evropský fotbalový šampionát.

Naznačuje tak, že se na mezinárodních fórech cítí zcela přirozeně, že sama sebe považuje za „strategického partnera“ jak Spojených států, tak Evropské unie. I v estonském parlamentu má Spolek pro přátelství s Ázerbájdžánem 14 členů. Estonci, kteří se angažují v boji za lidská práva v bývalém východním bloku, se tématu Ázerbájdžánu raději vyhýbají - Minsk, Moskva a v poslední době i Kyjev je v otázce lidských práv znepokojující, nikoliv však Baku.

Proč ale? Liší se snad Ázerbájdžán natolik například od Běloruska? Není i Baku hlavním městem diktatury? Tato otázka je sama sobě odpovědí, přitom se však chováme, jako bychom si ničeho nevšimli. Odpůrce ázerbajdžánské vlády známe, jelikož nebyli zcela umlčeni, naprosto jim však chybí manévrovací prostor.

Stát, ve kterém se bude konat bujarý mezinárodní svátek, je ve skutečnosti místem, kde ve vězení přebývá desítka politických vězňů a novinářů. Není jich méně než v Bělorusku. S Ázerbájdžánem si dobře rozumíme díky naftě. Na rozdíl od mnoha jiných republik bývalého Sovětského svazu není země Ázerbájdžánců zemí chudou. Také s Kazachstánem zacházíme uctivě, třebaže i v tomto případě se jasně jedná o autoritativní režim.

A třebaže tyto země nemají zrovna dobrou pověst, za peníze, jak známo, si lze koupit leccos. Vždycky se najde někdo, kdo v Londýně či jinde zná člena toho či onoho úřadu ochotného vyrobit diktatuře za úplatu skvělou image. Nebo alespoň image, která lidem nebude připomínat skutečný život a podobu moci v této zemi.

Pohled z Ázerbájdžánu

Eurovize ve znamení protestů

„Z blížícího se zahájení soutěže Eurovize mají ázerbajdžánské úřady migrénu!“ prohlásil nedávno místní deníkZerkalo. A zatímco mluvčí známé mezinárodní písňové soutěže Michelle Roverelliiová brojí proti „politizaci této slavnostní události“, kritiky a výhrůžky týkající se jejího průběhu se valí ze všech stran, zejména ze strany Německa a některých mezinárodních nevládních organizací, které volají po jejím bojkotu.

V zemi samotné demonstrují obránci lidských práv už několik týdnů, aby mezinárodní společenství upozornili na „pronásledování odpůrců [vlády], na překážky kladené svobodě projevu, slova a tisku, na absenci ekonomických reforem a žalostnou situaci v oblasti lidských práv”. Během jedné z demonstracích účastníci poprvé žádali demisi prezidenta Ilhama Alijeva. Série protestů je plánována i v průběhu soutěže. Co se týče radikálních islámistů, ti v komuniké, které zveřejnil ázerbajdžánský server Aze, o soutěži prohlásili, že je „noční můrou pro všechny muslimy“, a varovali, že hosté i účastníci budou cílem útoků.