Vyberte si jazyk
Evropská unie je hrdá na své „civilní síly“. V případě potřeby může Brusel vyslat k jakémukoliv krizovému ohnisku na světě 10 000 policistů a využít znalostí, zkušeností a kontaktů více než 40 000 diplomatů. Jeho emisaři mohou navíc čerpat z největšího světového rozpočtu určeného na rozvoj. Toto všechno je nicméně velice iluzorní, tvrdí Daniel Korski a Richard Gowan, autoři analýzy, uveřejněné Evropskou radou pro mezinárodní vztahy (ECFR).
„Modelová mise na udržení míru neexistuje. Nemůže se jí pochlubit ani OSN, ani Spojené státy. Neznamená to ale, že bychom se od nich nemohli v určitých oblastech něčemu přiučit. Jako příklad uveďme výkonnost amerických diplomatů nebo dokonalou logistiku misí OSN“, říká jeden z autorů zprávy, Daniel Korski, který se účastnil mezinárodních misí na udržení světového míru, a to konkrétně na Balkáně av Afghánistánu. „Největším problémem Bruselu je nedostatek dobře vyškoleného personálu schopného účinně jednat. I po několika letech působení řídí jednu z nejdůležitějších evropských misí, tj. policejní misi EU v Afghánistánu, 150 policistů, místo původně předpokládaných 400, uvádí Korski.
Autoři zprávy nicméně zdůrazňují, že ani početná přítomnost školitelů a evropských úředníků není zárukou úspěšnosti mise. Tak je tomu například na Balkáně, kde se policie vyslaná Evropskou unií už deset let marně pokouší nastolit řád a respekt k zákonům, přičemž se stále potýká s mezinárodními zločineckými organizacemi, které k této oblasti přistupují jako k „místu neomezených možností činu“. Horší je to, že se neefektivní akční modely, stejně jako řešení použitá ve specifických podmínkách Balkánu bezmyšlenkovitě přejímají a aplikují v zeměpisně a kulturně vzdálených zemích. Hlavně z tohoto důvodu jsou evropské mise – přestože evropská bezpečnostní a obranná politika funguje už deset let – neustále považovány za „malé, neambiciózní a strategicky bezvýznamné“.
Tato situace není pouze výsledkem nedbalého a lhostejného přístupu Bruselu. I členské státy se mají proč červenat. Autoři zprávy rozdělili země EU do čtyř skupin: na „profesionály“, „ty, kteří hledají“, „agnostiky“ a „neutrální země“. Polsko patří do třetí skupiny států, které se nezdají být přesvědčeny o hodnotě civilních misí.
Korski a Gowan nelítostně kritizují slabiny Varšavy: misí se účastní téměř výlučně policisté (důsledek mezer v polském zákoně, který zakazuje vysílat na mise civilní personál), dále jsou tu problémy s plánováním a s koordinací spolupráce mezi jednotlivými ministerstvy. I přesto Polsko dostálo svým závazkům na 44 %, což je při srovnání se Španělskem nebo Velkou Británií (kde jsou účastníci mise velice dobře připravováni – Britové patří v této oblasti k „profesionálům“) skvělý výsledek.
HUMANITÁRNÍ POMOC
Nový diplomatický útvar EU potřebuje dohled
Jedním z bezprostředních důsledků ratifikace Lisabonské smlouvy je vytvoření nové diplomatické služby EU, Evropského útvaru pro vnější činnost.David Cronin se v listu the Guardian domnívá, že nový útvar s
mezinárodní sítí 5 000 diplomatů, kteří budou oficiálně odpovědní Vysokému představiteli, "by měl být pozorně monitorován."
Důvodem Croninových výhrad je skutečnost, že zatímco tato nová služba bude mít na starost Evropskou zahraniční a bezpečnostní politiku, tak se bude také zřejmě zabývat mezinárodním obchodem a rozvojovou pomocí. "To s sebou nese ohromné riziko, že pomoc, která by měla být použita výhradně na jeden účel - boj s chudobou - se stane nástrojem strategičtější agendy založené na tom, co bude ve vlastním zájmu Evropy." Tato politika ostatně podle Cronina ovlivnila i finanční dotace v posledních letech. "Kvůli svému dychtivému úsilí zúčastnit se Bushovy války proti terorismu, evropští představitelé použili část rozvojové pomoci vyhrazené pro Filipíny, Kolumbii, Indonésii, Pákistán a Malajsii na bezpečnostní projekty." Pomoc je také směrována do zemí, které se na oplátku zavážou omezit příliv imigrantů do Evropy."Bezpečnostní operace jsou občas nutné, ale musí se financovat z jiných rozpočtů než ze zdrojů vyhrazených pro chudé," uzavírá Cronin.
