Vyberte si jazyk
Vezměte si takového čtyřicetiletého Francouze. 9. listopadu 1989 mu bylo dvacet a na televizní obrazovce s pohnutím sledoval záběry pádu Berlínské zdi. Ve stejnou dobu menší osmdesátiletá Polka nemůže uvěřit vlastním očím. Osmadvacet let tady stála zeď, která se stala nedílnou součástí krajiny.
„Zonis“, tedy „lidé ze zóny“, jak je nazýval Západ, najednou mohli přejít „Todesstreifen“, „pásmo smrti“, které je dělilo od bývalé SRN. Nebyli už „přitlačeni ke zdi“ („au pied du mur“), jak říkají Francouzi o lidech, kteří nemají na výběr. Byl konec s „vycházkami bez povolení“ („faire le mur“ ve francouzštině) a riskováním vlastní kůže. Už žádné složité vyjednávání „muro contro muro“ („zeď proti zdi“). Tahle studená bitka mezi Východem a Západem připomínala neřešitelný „boj proti gumové zdi“ („Lottare contro un muro di gomma“), říkají Italové.
Musíte si představit, jak Němci tehdy žili: komunikovat se Západem, to bylo jako „mluvit do zdi“, domnívají se Češi, ale i Francouzi („parler à un mur“) nebo Italové („parlare con un muro“). Bylo to, „jako když hrách na stěnu hází“ a nikdo na druhé straně nereaguje, což dobře ilustruje nejen český, ale i polský výraz: „jak grochem o ścianę“. Nekonečná „Mauer des Schweigens“ („hradba ticha“), říkají Němci, když s druhou stranou není žádná výměna možná. To už je lepší mluvit k cihle: „It’s like talking to a brick wall“.
Naštěstí „between you, me and these four walls“ („mezi čtyřmi stěnami“) existovala tajemství, která dozajista překonala ostnaté dráty. I přesto, že „stěny mají uši“ („les murs ont des oreilles“ ve francouzštině,„Walls have ears“ v angličtině a„ściany mają usy“v polštině) a že 9. listopadu roku 1989 hrozilo nebezpečí, ani nápad, že by člověk seděl doma jako „pecka“ a „podpíral stěnu“ („podpierać ścianę“ v polštině nebo „faire tapisserie“ ve francouzštině) místo toho, aby se veselil na Západě. Rovněž nebyl čas na nějaké nesmělosti, z německého výrazu „Mauerblümchen“, tvářit se jako „květ na zdi“. V ten den bylo zkrátka třeba vydat ze sebe všechno, aby se z toho jeden nezbláznil a nezačal chodit po stěnách („going up a wall“). Nastal nejvyšší čas, aby se všichni od Francie po Polsko spojili v jednu pevnou zeď („fare muro“ v italštině).
