Jako obvykle

V neděli 29. září se v Rakousku konají volby do Národní rady. Aby člověk lépe porozuměl rakouské politice, musí znát dvě poučná fakta.
Zaprvé: Čtvrtina všech Rakušanů žije ve Vídni, která zbytku země dominuje tak, jak to v Evropě můžeme vidět snad jen v případě Londýna a zbytku Anglie. V Německu se mimo Berlína nabízí i vcelku zajímavá města jako Hamburg nebo Mnichov, ostatní města v Rakousku se [ale] jmenují Štýrský Hradec, Linec nebo Salcburk a mají 100 až 250 tisíc obyvatel, některá ani to ne. Pro srovnání: Vídeň má 23 městských částí, jedna z nich se jmenuje Favoriten a žije v ní téměř 180 tisíc lidí.

Zadruhé: Vídeň rovná se první městská část zvaná Innere Stadt, „vnitřní město“. To platí přinejmenším z politického hlediska. Na třech kilometrech čtverečních této městské části sídlí většina ministerstev, Hofburg i parlament. Státní úředníci, jako jsou poslanci a ministři, tu obědvají společně nebo s novináři (přičemž tykání je napříč politickým spektrem zcela běžné). Při pohledu zvnějšku je potřeba pochopit tato rakouská specifika, všechna ta těsná spojení a vazby. Člověk tady zná od vidění i ty, které nemá rád. Sice jen „od vidění“, ale zná. Každý tady zná každého. Tyto tři kilometry čtvereční politicky představují Rakousko.

Není tedy divu, že se od sebe politické strany v mnoha zásadních otázkách nijak výrazně neodlišují. Snadno rozpoznatelní jsou zato jejich volební lídři.
Spolkového kancléře od roku 2007 vždy nominovala [Sociálnědemokratická strana Rakouska] SPÖ. Werner Faymann je jednou z nejneprůhlednějších osobností, které kdy SPÖ vedly. Podle vystupování by jej člověk odhadl na ředitele spořitelny nebo základní školy. Faymann se snaží působit lidově, pravou barvu ale jen tak neukáže. Je hádankou, kterou nikdo nechce luštit.

Středoevropský Vatikán

O moc zajímavější není ani pohled na jeho současného konzervativního vyzyvatele, Michaela Spindeleggera z [Rakouské lidové strany ÖVP], se kterým Faymann už pět let spolupracuje v rámci velké koalice. Spindelegger je stejně jako všichni šéfové ÖVP přesvědčený katolík, který se velmi dobře ovládá, odchází z domova ráno v sedm hodin a vrací se kolem půl jedenácté večer. Mocenský úředník. Je to člověk, kterého není radno podceňovat, a jak se zdá, zvládá řešit neustále bublající spory mezi politickou reprezentací ÖVP ve spolkových zemích a stranickými svazovými organizacemi a udržovat tak určitou rovnováhu, takticky obsazuje významné posty a s nejvlivnějšími konzervativci se radí stejně intenzivně jako s vídeňským arcibiskupem, kardinálem Christophem Schönbornem.

To je totiž také součást Rakouska. Když Werner Faymann před několika lety promlouval k národu, následovalo po jeho projevu nejdříve potřesení rukou se spolkovým prezidentem, s kardinálem a až potom s ministry. Z mocenskopolitického pohledu je Rakousko jen nepatrně méně katolické než Vatikán.

Pohled na rakouskou politiku je daleko zábavnější, pokud se člověk zahledí do řad opozice. Tady vyčnívají především dvě osobnosti. Jednak opoziční lídr Heinz-Christian Strache ze [Svobodné strany Rakouska] FPÖ, strana bývalého krajně pravicového lídra Jörga Haidera) a jednak Frank Stronach, rakousko-kanadský miliardář a bývalý šéf koncernu Magna. Ten na svou stranu přetáhl – ať už za pomoci jakýchkoliv argumentů – poslance z ostatních partají, doplnil je o pár dobrodruhů a představil vlastní kandidátku.

Zábava porakousku

Člověka toužícího po rozveselení určitě nezklame pohled na Stracheho a Stronacha. Strache, vzděláním zubní technik, se v mládí pohyboval v pravicovém prostředí, dlouhá léta brojí proti cizincům a při projevech zaměřených proti plánované stavbě mešity kolem sebe mává velkým křížem. Plakáty jeho pozitivní předvolební kampaně hlásají „Miluj bližního svého!“ a Strache na nich stojí vedle stařenky, která ho něžně hladí po bradě.

Jen málo lidí je v Rakousku předmětem takové nenávisti jako Strache. A do jisté míry je tomu tak po právu, protože jeho politické názory jsou více než problematické, někteří lidé z jeho strany jsou případy pro státního zástupce, jiní pro psychiatra. V osobním kontaktu mimo záběry kamer působí paradoxně dokonce sympaticky.
Franku Stronachovi je 85 let a jeho vzorem je vídeňský velkopodnikatel Richarda Lugnera. Ten každoročně za velké peníze zve do své lóže na vídeňském plese v opeře jednu světovou celebritu, obklopuje se o padesát let mladšími přítelkyněmi, při každé příležitosti ze sebe dělá šaška a v roce 1998 se chtěl stát spolkovým prezidentem. Zhruba tento styl odpovídá i Stronachovi. Prosazuje trest smrti pro „vrahy z povolání“, nemá nic proti tomu, aby ho sledovala NSA, a pro novinářky se milerád svlékne do půl těla. Jeho výstupy v televizních studiích jsou už nyní legendární, nepouští ostatní ke slovu, tyká moderátorům a nadává publiku. Je zábava ho sledovat.

Ano, vůbec je zábava být v současné době v Rakousku. A zase dostaneme, co si zasloužíme. Nehybnost. Absenci vizí. Nudu. Velkou koalici. [Stejně jako tomu v těch 68 poválečných letech bylo už 40 let.]

Pohled z Vídně

Poslední předpovědi

„Kdo s kým by mohl vládnout?“ Die Presse se dva dny před volbami (29. září) zamýšlí nad možnými koalicemi.

Rakouský deník zkouší tipovat: „barevná“ koalice složená z několika menších stran by měla výhodu jisté kontinuity, ale brzdila by reformy. Koalice tří stran by zavdala podnět k obnovení politické nabídky, ale i k nestabilitě. Pokud by stávající koalice SPÖ-ÖVP ztratila většinu, jevila by se jako nejpřijatelnější koalice se Zelenými, podporovaná levicovým křídlem SPÖ, domnívá se Die Presse.

Červeno-zelená koalice (SPÖ-Die Grünen/sociální demokraté-Zelení) a černo-modrá koalice (ÖVP-FPÖ/konzervativci-krajní pravice) jsou podle průzkumů předem vyloučeny.

V případě, že by se dostala k moci koalice ÖVP-FPÖ-BZÖ (konzervativci-ultrapravicoví populisté-pravicoví populisté), by imigrační zákony pravděpodobně přitvrdily.

Co se týká postu kancléře, je pro kandidáta ÖVP Michaela Spindeleggera jedinou šancí koalice s FPÖ a velmi konzervativní stranou Team Stronach, což by podle deníku

mohlo znamenat téměř neřešitelné problémy s Evropou.