Herman Van Rompuy & Catherine Ashtonová: společně v čele EU. Photo: Council of the EU

Kdo je Herman? Jaká Catherine?

Jmenování belgického premiéra Hermana Van Rompuye na post předsedy Evropské rady a britské komisařky Catherine Ashtonové na místo vysoké představitelky pro zahraniční věci evropský tisk zdaleka netěší. Evropu by měly podle něj reprezentovat výraznější osobnosti.

Zveřejněno dne 20 listopadu 2009 v 14:56
Herman Van Rompuy & Catherine Ashtonová: společně v čele EU. Photo: Council of the EU

Evropa je z toho paf,“ konstatuje rakouský list Die Presse,kterému se nechce věřit nominaci dvou „neznámých“ – dvou „náhradníků“, jak píše dokonce Der Spiegel – na klíčové posty v EU. „Téměř anonymní duo stvrzuje osud Unie,“ přizvukuje Diário de Notícias, podle nějž stačila „půlhodina“ na to, aby si evropská sedmadvacítka zvolila dva představitele, kteří „jsou za hranicemi svých zemí takřka neznámí.

K dohodě dospěli evropští lídři sebevražednou volbou nejmenšího společného jmenovatele,“ lituje La Repubblica, podle níž „má nyní Evropa, použijeme-li výraz Henryho Kissingera, telefonní číslo. Pokud jsou ale toto její reprezentanti, pak lze pochybovat, že by jednou někdo pocítil potřebu ho vytočit. Pokud Evropa někdy měla tvář a telefonní číslo,“ upozorňuje římský deník, „pak náležely Angele Merkelové, a rozhodně ne Hermanu Van Rompuyovi, a ještě méně baronce Ashtonové.“

Newsletter v češtině

Drazí Američané, tady je pan Evropa 2009: Herman Van Rompuy,“ píše ironicky polskáRzeczpospolita. „Schválně mu zavolejte ohledně války proti terorismu, snižování emisí CO2 a ekonomické krize.“ „Stálo za to bojovat za Lisabonskou smlouvu, když dva nové posty obsadili slabí?ptá se Gazeta Wyborcza.

El País, naladěný na stejné vlně, kritizuje výběr kandidátů, kteří jsou podle něj málo viditelní a nedostatečně charismatičtí: „Příliš šedá EU,“ uvádí list v titulku, přičemž soudí, že „sedmadvacítka si zvolila prezidenta, který není vůdcovský typ, a Londýnu věnovala darem zahraniční politiku. Pro eurofily je výsledek tristní a odstup občanů od institucí se ještě více prohloubí.“ „Evropa přišla o první velkou příležitost dokázat, že jí Lisabonská smlouva konečně poskytla politický nástroj k uplatnění moci na mezinárodní scéně,“ litujeDiário de Notícias. A příležitost „blokovat posun k bipolárnímu světu, ovládanému Spojenými státy a Čínou,“ dodává The Guardian.

Nemokratické jmenování na nedemokratický post

Zklamání se týká i způsobu jmenování: „Z toho, jak byli tito představitelé vybíráni, si lze vzít dvojí ponaučení,píše The Economist.Za prvé, že „evropští národní lídři nejsou připraveni sdílet mezinárodní scénu se skutečnými rivaly.“ A za druhé, že „*s Lisabonskou smlouvou přenechali tito stejní národní lídři daleko více moci, než se domnívali, panevropským politickým stran*ám,“ které „prosadily dohodu a rozdělily si posty s výhrůžkou, že v Evropském parlamentu zamítnou jména, která jim nevyhovují.

Podle listu The Guardian „se Evropa vrátila ke starým zvykům. Francouzsko-německá domluva na nevýrazném Belgičanovi – tak přesně fungovaly věci do dneška. Jako by Švédové, Poláci a ostatní nikdy nevstoupili do klubu. Žádný bílý dým se nekoná, ale v porovnání s tajným způsobem jmenování, jakým 27 hrdých demokracií přijalo rozhodnutí, je volba ve Vatikánu takřka průhledná.“

Co se týká osobnosti Hermana Van Rompuye, România Libera soudí, že „belgičtí politici mívají pověst odborníků vynikajících v umění jednání a hledání kompromisu.“ Rumunský deník připomíná, že „nejenže jsou polygloti, ale jejich politické schopnosti jsou prověřeny zručností, s jakou dokážou udržet v pospolitosti tak komplexní zemi, neustále tíhnoucí ke štěpení, jako je Belgie.

I Česká republika přijala zprávu o Van Rompuyově zvolení celkem příznivě. ZatímcoHospodářské noviny vyzdvihujísílu osobnosti“ a pro politika téměř „ideální“ vzdělání (doktorát z ekonomických věd a bakalář z filozofie), Mladá Fronta DNES oceňuje jeho verše ve stylu haiku [krátké japonské básně]. Lidové noviny poznamenávají, že stejně jako Van Rompuy, byl i dnes velice populární Jan Fischer před svým jmenováním do funkce předsedy vlády v Praze, „panem nikdo“.

Van Rompuy má pověst sebeironika,“ píše The Guardian, který míní, že „jeho zdánlivá skromnost maskuje železnou rozhodnost, vysokou inteligenci a výrazné myšlenky, které jen málokdy sdílí. Nesnáší hlupáky a v soukromí může být vůči svým politickým odpůrcům velice tvrdý.“ Daily Telegraph tvrdí, že Van Rompuy je „jedním z nejpříkřejších odpůrců přijetí Turecka do Evropské unie, neboť hrozí rozmělnění křesťanského dědictví v Evropě.“ Cotidianul poznamenává, že Van Rompuy je „vlivný muž“, protože ho před nedávnem přijal do svých řad exkluzivní proamerický klub Bildenberg.

Belgie mezi hrdostí a strachem

Zatímco si Evropané zoufají, Belgičané volbu svého premiéra do čela Unie jednomyslně vítají: „Pomazaný,“ uvádí titulek v Le Soir,Yes!“, hlásá La Libre Belgique, „Nová hvězda pro Evropu,“ rozplývá se De Standaard. „Budoucí belgický expremiér nebude členským státům sloužit jako servilní pudlík. Není to amatérský politik, který neví, jak dosáhnout kompromisu mezi zeměmi s často odlišnými zájmy a jejich představiteli s výrazným egem,“ píše La Libre Belgique. Ke stejnému rozboru dochází i Le Soir: „Mr Nobody v čele Evropy?“ Ano, až na to, že „[Belgičané] si přivykli na taktického, diskrétního, šikovného a filozofického Van Rompuye, který jim navrátil stabilitu.

Podle Le Soir je pak jeho zvolení zatíženo tím, že do funkce vysoké představitelky pro zahraniční věci byla jmenována „neznámá osoba, jejíž jediné kompetence představuje do této chvíle to, že je to žena, socialistka a Britka.“ Odchod Van Rompuye z belgické vlády otevírá v současnosti otázku jeho nástupce: „Odchod Van Rompuye – návrat krize?,“ obává se Le Soira belgický tisk vůbec. Znamenalo by to totiž pravděpodobný návrat bývalého premiéra Yvese Letermea, který z tohoto postu odešel po neúspěšných vládních jednáních v roce 2008. Pro De Morgen je tato perspektiva pesimistická: „Včera jsme skřípali zuby, protože nejlogičtější scénář, avšak ne zrovna nejvíc žádoucí, je ten, že se Yves Leterme vrátí. Pro tuto zemi to znamená velkou bídu.“

POHLED DO ZÁKULISÍ

Jde i o vysoké úředníky

<!--

@page { size: 21cm 29.7cm; margin: 2cm }

P { margin-bottom: 0.21cm }

-->

Můžeme to zamlžit ještě více. Za smlouváním okolo dvou klíčových funkcí: předsedy Rady a Vysokého představitele, za diskrétními vyjednáváními o rozdělení portfejí jednotlivých komisařů, se odehrál mezi dvacítkou kandidátů další závod. „Druhá linie se též počítá,“ hlásá titulek listu Tagesspiegel s poznámkou, že Německo, které nebude v budoucím tandemu v čele EU, tahá v zákulisí za nitky, aby se mu podařilo umístit lidi, kterým důvěřuje, na místa hned pod úrovní Rady. První místo, o které jde: Generální tajemník Rady Evropské unie, které do současnosti zastával „vysoce vlivný“ Francouz, Pierre de Boissieu. „Francie měla velký zájem, aby mohla organizovat práci Rady, ale svého kandidáta představilo i Německo,“ informuje berlínský deník. Další místo, po kterém je sháňka: Generální tajemník Evropské služby pro vnější záležitosti. „Ten bude tahat za nitky jako šedá eminence,“ důvod, kvůli kterému by rozhodnutí o jeho jmenování mělo padnout současně s Prezidentem a Vysokým představitelem.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma