Lidská přirozenost a kapitalismus

Puritáni a moralisti občas označují konzum, kulturu odměn, hrabivou společnost, filosofii „žij nyní, plať později“ jako „chamtivost“. Ale tyto, stejně jako všechny ostatní hříchy a neřesti přeformuloval nový morální řád kapitalismu. Řada věcí, které jsme pokládali za lidskou pokleslost, se přeměnila v ekonomické přednosti. Lakomství se stalo ambicí, závist se nyní jeví spíše jako projev zdravého soutěživého ducha, obžerství je jen přirozenou touhou po hojnosti a smilstvo je nutným projevem naší nejhlubší lidské reality. Pokušení už není impuls, kterému by se mělo odolávat: je naší povinností mu podlehnout ve jménu toho nejvznešenějšího úmyslu, „spotřebitelské důvěry“.

To na co jsme nahlíželi v dřívějších dobách, jako na negativní atributy, prošlo zázračnou přeměnou, takže tyto nyní září jako ctnosti. Je jednoduché přesvědčit sebe sama, že představují lidskou povahu. Jako by nám dávaly svolení být nestřídmými, požitkářskými a nenasytnými. Do naší duše, do prostoru v našem nitru, kde bojujeme o to být dobrým člověkem, vpadla morálka hospodářského růstu a expanze. Nyní tam kraluje jako poslední zjevení toho, co představuje lidskost. Úspěch průmyslové společnosti závisí na tomto velice smutném svědectví „reality“. „Lidská přirozenost se nedá změnit,“ tak zní první článek kapitalistického vyznání víry. Je to smutné uznání toho, že lidské bytosti jsou „ve své podstatě“ sobecké, ve skutečnosti tedy nenapravitelně „padlé“.

Morbidní touha po nedosažitelném

Pokud je prvním článkem kapitalismu nezměnitelnost lidské přirozenosti, tak tím druhým je neúprosné předělávání, dominace a plundrování zbytku přírodního světa. Příroda sama o sobě byla neskonale povolná k tomu, aby se nechala využít a přetvořit k jakémukoliv účelu jí „lidstvo“ mělo zapotřebí. Podmanily se celé kontinenty, lesy vykácely, půda zničila, ryby se vylovily až samého vyhynutí; zůstává pouze lidská přirozenost, vítězná a neporazitelná.

Přesvědčení, že svět přírody nám patří a můžeme si s ním dělat, co chceme, ale že lidská přirozenost se nemění, vedla hned k řadě globálních krizí - změně klimatu, rostoucí nerovnosti, a málo zmiňované, ale možná ještě podstatnější, vše prostupující, osudné a morbidní touze po nedosažitelném. Nyní už bylo prokázáno, že narušení biosféry, závislost na pokroku, nashromáždění dopadů lidského konání vedly přímo ke globálnímu oteplování; ale pochopitelně tu byla mnohem větší nechuť uznat roli nezměnitelné lidské přirozenosti na dosažení takto smutného stavu.

Zastavit trhem živený výmysl o lidské přirozenosti

Tato rovnice nemůže být selektivně upravována, neboť se jedná o svým způsobem holistický pohled na svět. Jakékoliv řešení hrozeb, které vytváří globalizace, potřebuje zvrat této ideologie: je zapotřebí pravý opak cynismu, samozřejmého fatalismu o přirozenosti lidstva. Právě to totiž vedlo v boji se současnou krizí ke strnulosti a pocitu nemohoucnosti.

Nejnaléhavějším úkolem je věnovat se této fikci o lidské přirozenosti, která se bere jako jediný pevný bod v neustálém omílání horečné změny a růstu. Lidská přirozenost není taková, jak ji vymalovali sebeospravedlňující proroci hospodářské ideologie. Jedná se o to, že lidé jsou nuceni k tomu, aby jednali určitým způsobem, a výsledek jejich konání se poté ospravedlňuje tím, že je v souladu s lidskou přirozeností. Pokud nedostanou prostor jiné atributy lidství, tak tento bezútěšný pohled na svět nevyhnutelně vytlačí naši schopnost šlechetnosti, nesobeckosti, obětováni a dobroty. Víme, že tyto věci existují: na této zasmušilé ekonomické hostině jsou jen nechtěnými, vypovězenými hosty, kde se jim dostává jen drobků filantropie z toho, co zbude. Bezohlednost, sebestřednost, individualismus - pokud se právě tyto vlastnosti cení, kdo by je tedy nepěstoval, zanechávaje tak ctnosti ať se praktikují potají, v ústraní soukromého života, kde jsou vězněny jako rušitelé hospodářské hry?

Průmyslový svět, průmyslové bytosti?

Možná, že pro bohaté existují i jiné způsoby jak prosperovat a pro chudé jiné cesty z bídy, než ty, které známe. Ale zůstávají blokované nehnutelným přesvědčením, že disciplíny tržního hospodářství - té aliance ničivosti přírody a nedotknutelnost naší lidské přirozenosti - jsou stále jedinou cestou k uskutečňování našich nejniternějších snů a vyhýbání se největším nočním můrám.

Nyní už panuje obecné přesvědčení, že ničení přírody musí ustat; ale bez konfrontace se zdroji této predace se naše šance na přežití stávají každým dnem menší. Nabízí se řada radikálních otázek, mezi které patří i ne menší než ta, proč je tak těžké rozlišovat mezi přirozeností industrializace a industrializováním naší vlastní přirozenosti?

G20

Rodící se světovláda

V letošním roce poznamenaném světovou krizí se schůzka G20 koná již potřetí a skupina je stále častěji označována za „nové místo světové vlády“, píše v deníku FigaroNicolas Tenzer, předseda think thanku, který se zabývá iniciativou pro rozvoj francouzské expertízy na mezinárodním poli a v Evropě.Je pravda, že během deseti let od svého vzniku G20 nahradila G7-G8, a stala se tak nanejvýš legitimním orgánem řešícím ekonomické otázky na světové úrovni. Nicméně to neznamená, že by „G20 přitom byla dokonalou instancí schopnou všechno vyřešit,“ připomíná Tenzer. Je to neformální skupina, nebere dostatečně na vědomí zájmy rozvojových zemí a nedovede „jako mávnutím kouzelného proutku“ rozehnat rivalitu svých členů. Dokud si G20 nenajde svůj „zrcadlový protějšek“ v aktivních orgánech mezinárodního finančnictví (MMF a Světová banka), budeme svědky „záslužných kroků“, ale ne „revoluce“.