Vyberte si jazyk
Podle průzkumů veřejného mínění v Evropě by velkým vítězem letošních voleb mohl být nezájem voličů. Od prvních voleb v roce 1979, účast voličů neustále klesala a letošek by měl překonat všechny smutné rekordy – kromě Belgie, Řecka, Malty a Lucemburska, kde je hlasování povinné.
Pokud se Evropané o své zástupce v Bruselu a Štrasburku nezajímají, je to zejména kvůli tomu, že jejich národní politici zaměřili své kampaně na domácí otázky, jako je bezpečnost, imigrace, zdanění… Jak připomenul bývalý italský diplomat Boris Biancheri ve svých článcích v listu La Stampa, jsou to záležitosti, na které má Evropský parlament velmi malý vliv. Vlády členských států se též dostatečně nesnažily vysvětlit, jak rozhodnutí učiněná parlamentem ovlivňují každodenní život Evropanů.
Pro mnohé evropské leadery nejsou volby ze 4 -7 června ničím jiným než teploměrem, který jim umožní změřit si v rámci proporčního volebního systému svou popularitu a případně upravit rovnováhu sil v národních politikách. Slabé životopisy či spíše výstřední charakter některých kandidátů, které mnoho politických stran zařadilo na své kandidátky, což například odsuzuje rumunský list Cotidianul, svědčí nakonec o tom, jak je role parlamentu vnímána. Navzdory všemu jsou evropské volby jedinou příležitostí, kterou občané Unie mají k tomu, aby se přímo zúčastnili jejího života. A byla by škoda tuto příležitost propásnout.
