Vyberte si jazyk
Jsme my, Evropané, deset let po zavedení jednotné měny připraveni platit přímou daň Bruselu? Evropský komisař pro rozpočet Janusz Lewandowki došel k názoru, že je načase tento další krok vstříc evropskému federálnímu státu podniknout. Komisař tento průzkumný balón vypustil v listu Financial Times Deutschland, avšak jeho návrh nemá sebemenší šanci na úspěch.
Návnada, kterou Lewandowski použil k tomu, aby na svou stranu získal členské státy, nicméně vypadá chutně. Výměnou za zavedení daně na finanční transakce či komerční lety by se příspěvek členských států do Bruselu snížil. Zemím jako Německo a Nizozemí se tato myšlenka nemůže nelíbit. Skutečnost, že jsou čistými přispěvateli je v obou státech už několik let zdrojem napětí. K tomuto napětí se pak přidává rozpočtová přísnost, ke které je váže pakt stability. Nižší příspěvky do EU by jim tedy zcela vyhovovaly.
Ale nevýhody jednoznačně převažují. Podle členských států by přímá daň vybíraná Bruselem byla na úkor jejich vlastních pravomocí ve fiskální oblasti. Daňový tlak na občany má jednoduše své hranice, i když jsou nejasné. Výběr daní jinak představuje výsadu národních vlád, kterou si žárlivě střeží. „Pokud Bruselu podáme jeden prst, tak bude chtít celou ruku,“ říkají si nepochybně ve Velké Británii, kde obavy z evropského superstátu panují od samého počátku. Ostatní evropské státy se Britům v tomto ohledu přiblížily. Odmítnutí evropské ústavy v Nizozemí a ve Francii v roce 2005 zcela změnilo způsob, kterým se dnes o Evropě přemýšlí. Návrhy komisaře Lewandowského tak tento vzrůstající euroskepticismus vůbec neberou v potaz.
Tyto návrhy nejsou ani tak plodem rozrůstající se byrokracie, která v Bruselu panuje, jak mají tendenci domnívat se euroskeptici, ale představují spíše strategii přežití. Komise totiž dopředu počítá s tím, že vyjednávání o rozpočtu na léta 2014-2021 budou kvůli finančním problémům členských států ještě obtížnější než předtím. Z tohoto důvodu by alternativní zdroj příjmů mohl představovat možné řešení. Pokud ovšem nenarazí na rostoucí odpor členských států proti „více Evropy“.
Německý pohled
Průhlednější evropský rozpočet
Myšlenka zavést novou daň daňového poplatníka jistě nepotěší, poznamenává Süddeutsche Zeitung. Nicméně je pravda, že „evropská daň nebude představovat výlohy navíc,“ dodává deník a připomíná, že v roce 2010 přispěje každý německý poplatník do rozpočtu Unie nepřímo částkou 260 euro. Daň by naproti tomu mohla spustit tolik očekávanou reformu evropského rozpočtu, který každoročně vyvolává „čachry mezi členskými státy“. Kdyby občané přispívali na Evropu přímo, možná by pozorněji sledovali, kam jejich peníze směřují. A ptali by se po příčinách toho, proč v jednadvacátém století stále ještě připadá největší část rozpočtu EU na odvětví, které vévodilo ekonomice století osmnáctého – zemědělství.“
