Nové evropské hranice

Před třiceti lety si nikdo nedovedl představit vstoupení bratských států Varšavské smlouvy do Evropské unie. Situace arabských států je dnes obdobná. Unie by jim měla nabídnout stejné příležitosti k rozvinutí demokracie. A možná se i dočkáme dalšího rozšíření.

Zveřejněno dne 1 března 2011 v 17:37
Budoucí Evropan? Tunisan opouští svou zemi.

Odpor plukovníka Kaddáfího k morální odpovědnosti vlastní situace ve chvíli, kdy je zalezlý v Tripolisu a moc je v rukou opozice, by nikoho neměl překvapit. Za více než 40 let, kdy byl jeho režim u moci, nikdy neprokázal nic víc, než touhu si svou moc zachovat. Události v Egyptě, Tunisku a Libyi nás vrhá daleko do budoucnosti. Pro Evropskou unii z toho plyne, že je možné, dokonce pravděpodobné, že se demokratické revoluce budou v rozlehlém regionu severní Afriky a Blízkého východu šířit dál. Měli bychom mít trpělivost s tím, jak daleko ta revoluce zajde, stejně jako jsme ji měli v prvních měsících po pádu berlínské zdi v roce 1989. Ale stejně jako tehdy i dnes se vyplatí plánovat a myslet dopředu.

Vývoj EU se skládal z řady myšlenek, které v době, kdy byly poprvé představeny, vypadaly přitažené za vlasy, avšak o něco později se zdály být nevyhnutelné. Další takovou ideou bude pravděpodobně rozšíření EU, které by zahrnulo jižní pobřeží Středozemního moře. Nikdo však takový vývoj neočekává vzhledem k tomu, že Francie, Německo a několik dalších členských států EU nejsou schopné přijmout ani myšlenku členství v případě Turecka, které již demokracií je.

Rozšíření EU o státy jižního pobřeží Středozemí

Ale vraťme se zpět na počátek 90. let. Tehdy bylo okamžitě jasné, že západní Evropa má velký zájem na tom, vybudovat u svých sousedů, někdejších sovětských satelitů, stabilitu, přátelství a hospodářskou prosperitu, což o více než desetiletí později v rámci dlouhého a pomalého procesu vyvrcholilo pro desítku z nich plným členstvím v EU. Ne všechny bývalé sovětské satelity se staly demokraciemi a ne všechny vstoupily do EU. To samé bude zřejmě platit i v případě severní Afriky a Blízkého východu.

Jen se zamysleme nad paralelami mezi pádem Sovětského svazu v zemích na východ od hranic EU a pádem arabských diktátorských režimů na jižním pobřeží Středozemního moře. Stejně jako po roce 1989 v průběhu příštích měsíců a let bude stále jasnější, jak velký přínos a jakou historickou příležitost arabské obrození nabízí, a to jak v dobrém, tak špatném.

Amerika je v choulostivé postavení v důsledku svých vojenských aktivit a bude jí přisuzována zodpovědnost za to, co se stane nebo nestane v Palestině. Pozitivnější je, že Evropa má z hlediska hospodářských a kulturních vazeb stejně jako po roce 1989 co nabídnout. Evropské státy jsou největšími obchodními partnery většiny severoafrických států. Itálie má vůdčí roli například ve vztazích s Libyí a Alžírskem. Logika těchto vztahů, stejně jako obavy z nestability a masové migrace mohou ukázat jen jedním směrem: na jistou formu členství některých států severní Afriky v EU.

Směrem k Unii Evropy a Středomoří

Spíše než o plné členství, jak jej chápeme dnes, by šlo o novou podobu unie, ve které by existovalo několik podob členství. To už ostatně částečně platí i dnes, kdy jsou jen někteří z 27 států EU členy eurozóny či schengenského prostoru. Bude tak třeba najít nový rámec, který by nabídl hospodářskou integraci, včetně možnosti bezcelního obchodování a jednotného trhu s demokratickými státy severní Afriky, možná bez zcela volného pohybu pracovní síly. To všechno bude znamenat, že Evropská unie si bude opět muset změnit jméno a stát se Evropskou a středozemní unií.

Co bude muset Evropa novým severoafrickým demokraciím jednou nabídnout, když ne tento návrh či nějakou podobnou dlouhodobou vizi? Malou pomoc, pár míst na univerzitách a to je vše. Avšak po pádu berlínské zdi máme něco velice cenného, co můžeme nabídnout jako incentivu k demokratickým reformám: šanci přidat se k nám. Samo o sobě to zní dost složitě, a to ještě nezmiňujeme islám. Nezapomeňme však, že tento vývoj by měl také ekonomický a politický smysl pro Evropu. Název Středozemí koneckonců etymologicky vychází z pojmu „střed Země“, nikoliv jižní hranice či bariéry. Po staletí bylo středem našeho světa. Je součástí evropského prostoru.

Copyright La Stampa, 2011.

Pohled ze Střední Evropy

Východní partnerství bude obětováno

Krize v arabských státech odvedla pozornost Evropské Unie do Středomoří. Východní partnerství se tak kvůli tomu může rozpadnout, domnívá se Luboš Palata v Lidových novinách. Maďarsko, které v současnosti předsedá Evropské unii, jednoduše zrušilo summit Východního partnerství, který se měl konat 27. května na zámku Gödölo, nedaleko Budapešti. Na stejný den francouzský prezident Nicolas Sarkozy naplánoval summit G8, kterou Francie nyní vede. “Podle informovaných zdrojů jsou za zrušením summitu i rozpaky z vývoje států Východu” (Ázerbájdžán, Ukrajina, Bělorusko, Arménie, Gruzie a Moldávie), kde se buď v poslední době utužily totalitní režimy nebo jsou státy příliš slabé a část jejich území je pod nadvládou Moskvy. „Pozornost západní části Evropy je teď plně upřena na sever Afriky,“ říká pro LN Petr Mareš, český velvyslanec pro Východní partnerství. Unie v posledních letech utrácela na Unii pro Středomoří, konkurenční projekt Východního partnerství. „S ohledem na dynamiku vývoje ve Středomoří se může stát, že Východní partnerství bude obětováno,“ dodává Mareš.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma