Vyberte si jazyk
V Evropě byl spáchán obrovský zločin. Útok bezpečnostních složek na tábor Mursího stoupenců, ke kterému došlo 14. srpna v Káhiře, se změnil v krvavou řež. Výsledek je katastrofický. V celé zemi bylo zabito přes pět set lidí, a toto číslo stále není definitivní [Dnes se počet obětí blíží tisíci].
Proběhl tak vojenský puč, ke kterému se v Egyptě schylovalo už od sesazení prezidenta Mursího 3. července. Generál [Abdal Fatah] Sisi zlikvidoval již beztak křehký institucionální rámec, který měl vyústit v nové volby. Demokracie byla pošlapána a spolu s ní i základní lidská práva včetně práva demonstrovat.
Egypt k této tragické volbě mezi diktaturou a občanskou válku nedovedla žádná ruka osudu. Mezinárodní prostředníci, především mediační pokusy Evropské unie a americká varování, se pokoušeli tomuto nejhoršímu scénáři zabránit. Až do poslední chvíli bylo možné, že se země vydá jinou cestou, podaří-li se dosáhnout dohody mezi Sisiho skupinou a Muslimským bratrstvem. Kvůli radikalizaci a extrémní polarizaci obou táborů Egypt upadl do nepředvídatelného chaosu. Leží navíc v samém srdci Blízkého východu, jehož problémy se neustále zhoršují.
Co se dá dělat? Vlna mezinárodní kritiky na sebe nenechala dlouho čekat. Stačí však jen slova? Navzdory urážce, kterou jim egyptská armáda právě uštědřila, se dá chápat, že Spojené státy váhají s rozhodnutím suspendovat hospodářskou pomoc Egyptu (1,3 miliard eur ročně). Již třicet let totiž podpírá mírové dohody s Izraelem. Prezident Obama, který, jak známo, by se velmi rád vymanil z problémů arabsko-muslimského světa, se rozhodl reagovat opatrně. Zrušil společné americko-egyptské vojenské manévry, kohoutek finanční pomoci ale zatím neutáhl.
Marginalizace Západu
Evropa má větší volnost. Káhirský masakr si žádá silnou reakci, v souladu s cílem podporovat proces demokratizace v arabském světě, jež Evropa už od roku 2011 jasně vyjadřuje. Sankce už také v minulosti zvolila po jiných masakrech a úchylkách diktátorů, ať už se jednalo o Srí Lanku, Zimbabwe, Barmu nebo Bělorusko.
Existuje proto legitimní očekávání, že sedmadvacítka z masakru vyvodí důsledky. Přinejmenším, že zmrazí oněch pět miliard eur finanční pomoci, které dříve Egyptu slíbila. Tato sankce by měla trvat alespoň do té doby, než bude zahájen proces jednání a budou znovu ustaveny demokratické mechanismy hodné toho jména. Jakákoliv slabší reakce by znamenala před situací utíkat.
Je jasné, že význam vnějších aktérů je v řešení egyptské situace pouze relativní a pro sílící marginalizaci Západu nechybějí argumenty. V zemi samotné jsou bezpochyby na vině obě strany. Mursího éra se zdaleka neobešla bez problémů a mobilizace davů, která sesazení prvního demokraticky zvoleného prezidenta země 3. července předcházela, pramenila ze všech úchylek a represí, jichž se Muslimské bratrstvo od svého nástupu k moci dopustilo. Avšak rozhodnutí generála Sisiho demonstranty jednoduše zmasakrovat a dopustit se těch nejhorších zvěrstev proti civilistům představuje neakceptovatelný zvrat a vyžaduje tvrdý postih. Evropa musí zmrazit svou finanční pomoc Egyptu. Jde o princip.
Názor
Varování nezbytná a marná zároveň
Evropští představitelé „mají pravdu“, když tvrdí, že násilnosti, k nimž dochází v posledních dnech v Egyptě, nelze ani ospravedlnit, ani tolerovat, píše Frankfurter Allgemeine Zeitung s odkazem na postoj předsedy Evropské rady Hermana Van Rompuye a předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa k Egyptu. Deník je nicméně velmi skeptický, co se týče prostředků, kterými by EU mohla toto násilí ukončit:
Můžeme zmrazit vztahy s vojenskými představiteli Káhiry a pokusit se je potrestat tím, že jim přestaneme poskytovat pomoc. Lze [ale] tušit jejich odpověď: nebudou tolerovat, že se [EU] plete do vnitřních záležitostí Egypta. Výzvy k dialogu budou ignorovat a dají na srozuměnou, že si partnery mohou najít i jinde, například v Moskvě.
[...] To neznamená, že máme od varování upustit […] Nesmíme si ale dělat iluze o jejich úspěšnosti. Tím spíš, že ani Muslimské bratrstvo ani vojáci nechtějí jít cestou, jež by mohla vést k nastolení občanského řádu zahrnujícího různé politické síly.
