V současné době v Dublinu panuje velká nervozita. Jen pro úvod: Brian Cowen, předseda konzervativní vlády, zjevně trpí nedostatkem spánku. Během jednoho rozhovoru ze sebe sypal nesrozumitelná slova o jakýchsi úsporných opatřeních do budoucna. Rostou pochyby ohledně jeho schopnosti krizi řešit. Posléze se na trzích posílily spekulace ohledně irské neschopnosti splácet, což označuje nebezpečnou směsici hospodářské a politické krize.
Dnes se investoři směle předhánějí v licitování o státní půjčky, které pro vládu představují krátkodobou úlevu. Avšak Dublin musí splácet vysoké úroky. Ke zvěstem o možném odchodu zcela očividně přepracovaného Cowena se přidávají spekulace o možném krachu ostrovní republiky. Finanční nestabilita tohoto člena eurozóny představuje pro jednotnou měnu velkou zátěž. Stále více proto sílí obavy, aby se Irsko nestalo druhým Řeckem. Jeho problémy by mohly ohrozit stabilizaci a oživení v celé eurozóně.
Rekord v zadlužení
Stále ještě nevíme na kolik stát vyjde sanace postižených bank zejména Anglo Irish Bank, jejíž případ nemůže skončit jinak něž její likvidací. Tato instituce vsadila v oblasti realitních úvěrů na špatné koně a dnes představuje černou díru pohlcující miliardy. Irsko již vložilo do garancí a pomoci finančnímu sektoru téměř 20 % své veškeré produkce bohatství. Stejně tak i nové zadlužení loni dosáhlo 14,3 % hrubého domácího produktu, což v rámci eurozóny představuje smutný rekord. A i v letošním roce deficit opět o hodně přesáhne hranici 3 %, kterou vyžadují unijní pravidla.
Na počátku této mizérie byly špatné investice irských bank na trhu s nemovitostmi, které dosáhly kolosálního rozměru. Na ostrově, kde žije 4,5 milionu obyvatel, dnes stojí desítky tisíc prázdných budov. Irští vlastníci nemovitostí naříkají na velkou zátěž v podobě silného soukromého zadlužení. To představuje zhruba 175 % disponibilního příjmu domácností. To je ještě víc než u Američanů, kde toto číslo dosahuje 145 %.
Bruselský prst namířený na Iry
Ale tyto problémy nejsou jen domácího charakteru. Model irského růstu, který se opíral z valné většiny o neregulovaný kapitálový trh a bezkonkurenční daňové výhody pro banky a firmy, se po dlouhou dobu těšil kladnému hodnocení z Bruselu. Dotace ve výši mnoha miliard eur přispívaly ke zmenšování třecích ploch například mezi Dublinem, který zaznamenával raketový hospodářský vzestup, a chudšími zemědělskými regiony. Tolik vychvalovaný keltský tygr je však už několik let nositelem obávaného viru. Jeho název: růst za každou cenu. Mezinárodní finanční krize posléze vyvolala implozi irského projektu.
Brusel a partneři v eurozóně ukazují dnes na Irsko prstem. Irové by se měli dát dohromady a drasticky šetřit, říkají. Ve skutečnosti ten problém není jen irský, je celoevropský. Jde v něm o daleko více než jen o rozpočtovou disciplínu a dodržování kritérií daných Paktem stability. Eurozóna opomíjela vytvoření konzistentního hospodářského modelu pro země na její periferii. Tento model by měl zahrnovat společnou politiku v daňových záležitostech firem, stejně jako ukončení rozdělování dotací poslepu. Jinak se vytvoří nové bubliny, které nakonec jednou splasknou.