Když se německý železný kancléř Otto von Bismarck rozhodl bojovat v čerstvě sjednoceném Německu v 70. letech 19. století proti moci katolické církve, pro konflikt se vžilo označení Kulturkampf – boj o kulturu. Bismarckova kampaň byla založena na myšlence, že žádný řádný Němec nemůže být loajální cizí náboženské autoritě sídlící v Římě, a byla prezentována jako snaha věřící osvobodit, ne je utlačovat. Úspěchu se nedočkala. Katolíci cítili za snahou vlády jiné cíle, semkli se kolem svého papeže a když byli nuceni vybrat si mezi vírou a loajalitou ke státu, často si vybrali to první.
Tyto skutečnosti by měli mít nyní na paměti francouzští občané, jejichž vlastní Kulturkampf proti nošení závojů zakrývajících tělo právě získal oporu v zákoně. Část Francouzek přitom vyjádřila své pouze silnější odhodlání nosit burku či nikáb na veřejnosti, i když jim nyní bude hrozit zatčení.
Britskému veřejnému mínění se stále nedaří zcela pochopit, jak silné emoce toto téma ve Francii vyvolává, a často pokládá odpor proti burkám za příznak krajněpravicové islamofobie. Jde však o nedorozumění. Francie chápe, co náboženská válka znamená, mnohem lépe než Británie. V 70. letech 15. století v ulicích Paříže doslova tekly proudy krve zmasakrovaných protestantů a následný náboženský konflikt rozděloval zemi po celé generace. Vědomí toho, do jaké míry Francie pro náboženství trpěla, je základem levicového konsenzu o nutnosti zachovat sekulární principy veřejného života.
Je škoda, že tato v mnoha směrech obdivuhodná filozofie se zamotala do podivných kalkulací prezidenta, který se chystá bojovat za své znovuzvolení v roce 2012, zatímco výsledky výzkumů preferencí jsou chmurné a některé z nich ho dokonce staví za extrémně pravicovou Marine Le Penovou. Existují podezření, že prezident by dokonce mohl uvítat veřejné střety s konzervativními muslimy, které zákaz burky jistě vyvolá, a pokládat je za zdroj možných volebních hlasů. Je-li tomu skutečně tak, hraje nebezpečnou hru. Jen velice malý počet francouzský žen závoj zakrývající celé tělo nosí. Množství francouzských muslimů však jasně sleduje ostrakizaci své komunity s nelibostí a existuje zde nebezpečí, že nový zákaz vyvolá zápornou reakci. Je dobře, že žádná z hlavních britských stran se k podobnému kroku nechystá.