Dokáže se Evropa postavit americkému technologickému impériu?

"TikTok tvrdí, že společnost nepřijímá žádnou placenou politickou reklamu. Společnost Meta, která v lednu oznámila, že na svých stránkách v USA upouští od ověřování faktů, rovněž tvrdí, že bude i nadále dodržovat evropské zákony. Ale i před Zuckerbergovou radikální změnou politiky byly tyto sliby prázdné. [...] Několik evropských zemí, včetně Velké Británie, Německa a Francie, rovněž přijalo zákony, jejichž cílem je uvést platformy do souladu s vlastními právními systémy, a nařídilo pokuty pro společnosti, které porušují zákony o nenávistných projevech nebo hostují jiný nezákonný obsah. Tyto zákony jsou však kontroverzní a těžko vymahatelné. [...] Pouze jedna instituce na planetě je dostatečně velká a mocná, aby mohla napsat a prosadit zákony, které by přiměly technologické společnosti změnit svou politiku. Částečně z tohoto důvodu se Evropská unie může brzy stát jedním z nejvýznamnějších cílů Trumpovy administrativy."

Zákon o digitálních službách (DSA), který vstoupil v platnost v loňském roce, "by měl Evropanům umožnit bojovat proti nelegálnímu obsahu a všem formám dezinformací na internetu, zatímco Digital Markets Act [DMA, nařízení EU o online službách] zaměří na zneužívání dominantního postavení", jak Virginie Malingre píše v Le Monde. Bruselský zpravodaj francouzského deníku vysvětluje, že velkým platformám, kterých se tyto zákony týkají, hrozí pokuta až do výše 6 % jejich celosvětového obratu v případě DSA a 10 % v případě DMA. V krajním případě mohou být také nuceny omezit své aktivity na evropské půdě. S jakým výsledkem zatím?

"[P]roběhlo již několik vyšetřování: deset v rámci DSA, včetně jednoho proti X, dvou proti Facebooku a dvou proti Instagramu; šest v rámci DMA, včetně dvou proti Alphabetu, tří proti Applu a jednoho proti Metě. K dnešnímu dni bylo uzavřeno pouze jedno z nich, což vedlo ke stažení [aplikace] TikTok Lite, která je pro mladé lidi vysoce návyková, ze starého kontinentu."

Dle novináře deníku Le Monde se Komise usilovně snaží, aby její kroky byly nenapadnutelné, "aby se od nich nedistancovala před Soudním dvorem EU". To bude podle ní nelehký úkol:

"Prováděním DSA a DMA je pověřeno pouhých 250 lidí, zatímco společnosti Google, X a Meta mají na výplatní listině tisíce právníků".

V rozhovoru pro Il Manifesto spisovatelka Carola Frediani podotýká, že "legislativa EU má za cíl zvýšit vyjednávací sílu jednotlivců - a samozřejmě také států -, neboť se nyní nacházíme v situaci, kdy tyto velké platformy téměř narušují státní suverenitu". Pro tohoto specialistu na digitální práva a hostitele platformy Guerredirete jsou iniciativy EU "téměř protiútokem" a nová americká administrativa je vnímá jako "agresi proti americkému průmyslu". Koneckonců velké sociální platformy, počínaje X, jsou "dobře a skutečně americké a snaží se za Trumpova prezidentství [a] této evropské politice uniknout". Frediani vyjmenovává podnikatele ze Silicon Valley s otevřeně libertariánskými a konzervativními - až reakcionářskými - názory a nastiňuje jejich motivy:

"[P]rotože jejich poněkud eklektické a protichůdné vize [...] spojuje pohrdání liberální demokracií [...], občanskou společností, brzdami a rovnováhami a zákony, které omezují svobodu [jejich] společností. Právě v tomto duchu se Musk a ostatní snaží oslabit Evropskou unii a podkopat její hospodářské a strategické zájmy."

Roztržka mezi Muskem a EU je nevyhnutelná, věří György Folk, píše v HVG. "[Musk] ovládá sociální síť, která podléhá DSA; Tesla je významným hráčem v evropském průmyslu (firma má továrnu Gigafactory v hodnotě 4 miliard eur v berlínsko-braniborském Grünheide); SpaceX (a s ní spojená společnost Starlink, která se zabývá satelitní komunikací) využívá dotací v rámci programů EU na financování kosmického výzkumu". Při takto těsných vazbách je podle Folka velmi příznačné, že Elon Musk "vyráží financovat populistické strany krajní pravice".

V Tagesspiegel, Caspar Schwietering volá po rázné evropské reakci:

"Úkolem Evropské unie a národních vlád je zajistit dodržování evropských zákonů v oblasti sociálních médií. [...] Nenávist a podněcování k nenávisti musí mít následky. Úřady by se měly na společnost X důkladně podívat [...] Musíme prověřit, zda Musk nevyužívá své kontroly nad algoritmy X k tomu, aby dal větší odezvu krajně pravicovým postojům. Evropa nesmí tolerovat takovou manipulaci s veřejným míněním."

"EU musí rozbít manipulační mašinérii velkých technologických firem," souhlasí Johnny Ryan v The Guardian:

"Ursula Von der Leyenová a [Henna] Virkkunenová [komisařka EU odpovědná za technickou suverenitu] by měly urychleně udělat tři věci na ochranu demokracie. Zaprvé radikálně urychlit opatření podle zákona o digitálních službách proti algoritmům, které vykolejují politickou debatu. [Za druhé, vyvinout vážný politický tlak na Irsko a přimět ho, aby proti velkým technologickým firmám prosazovalo zákon EU o ochraně osobních údajů [GDPR]. [...] Zatřetí, vnitrostátní orgány v celé Evropě by se měly připravit na to, že pokud se algoritmy big tech budou bránit regulaci, přijmou opatření proti nim a případně je i vyloučí ze svých trhů [...]."

Mohou však evropští představitelé udělat něco podstatného, aby tento příliv zastavili? "Vůbec nic," zní bezútěšný závěr Rasmuse Kleise Nielsena, který píše v dánském deníku Politiken. Tento bývalý šéf Institutu pro žurnalistická studia agentury Reuters na Oxfordské univerzitě vysvětluje své úvahy:

 "[A]čkoli Velká Británie i EU zavedly nové digitální zákony a prezentovaly je jako ochranu před dezinformacemi a zahraničním vměšováním, legislativa neposkytuje politikům bezprostředně užitečné nástroje. To může být frustrující, ale v zásadě je to pochopitelné. Svoboda projevu chrání jak Muskovo právo mluvit, tak naše právo číst, co říká, pokud si to přejeme. [...] Toto základní právo [...] se neomezuje na "korektní" projevy, ale chrání také projevy, "které mohou šokovat, urážet nebo znepokojovat". [...] [P]ro Evropany je výzvou, že pokud budou chtít použít stávající nástroje k umlčení Muska, bude to trvat dlouho. [...] Jedna věc je zavřít jedno z médií Vladimira Putina, jak to udělala EU v roce 2022. Něco jiného je zaútočit na Bílý dům, nejbohatšího muže světa a síly v Evropě, které sdílejí jeho myšlenky."

Možná, uzavírá Nielsen, "nakonec nejméně špatnou možností je věřit ve schopnost lidí stát pevně na nohou navzdory bouři, která se na ně valí ze všech stran".

In partnership with Display Europe, cofunded by the European Union. Views and opinions expressed are however those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union or the Directorate‑General for Communications Networks, Content and Technology. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible for them.

Translated by

Co-funded by the European Union