Vyberte si jazyk
„Evropa je rozlehlý kontinent,“ konstatoval tento týden v listu The Independent britský novinář Hamish McRae. Pokud jsme na tuto zeměpisnou skutečnost zapomněli, pak je to proto, že auta a vlaky nahradila letadla. Díky liberalizaci vzdušného prostoru a rozmachu nízkonákladových společností je posledních patnáct let snadnější, rychlejší a hlavně levnější cestovat po Evropě letecky. Ryanair a EasyJet, ať už si o jejich ekonomických praktikách myslíme cokoliv, toho pro výměnu mezi evropskými občany udělaly svým způsobem víc než velké institucionální projekty a rozšiřování Unie. A právě tento způsob života nyní zpochybnila sopka Eyjafjöll.
Během jednoho týdne, kdy zůstal zablokován vzdušný prostor, jsme si uvědomili, jak je naše společnost závislá na letecké dopravě. Rovněž jsme zjistili, že některé regiony, především ve východní Evropě, nejsou pozemní dopravou dostatečně snadno přístupné. A pak jsme také viděli, jaký ekologický prospěch – méně hluku, méně emisí CO2 – přináší omezení letecké dopravy.
Rozvoj občanské Evropy je zčásti založen na znečišťujícím dopravním prostředku, na nějž jsou někteří lidé naprosto odkázáni, protože jinou možnost dopravy nemají. Narušení jeho chodu, například objeví-li se mrak, pak může zastavit mnohou lidskou činnost. Evropa, chce-li dostát svému sociálnímu, ekologickému a politickému úsilí, by proto měla využít příležitosti a přemýšlet o jiném modelu. Mohla by například vybudovat rychleji, než to zatím dělá, síť vysokorychlostních vlaků propojující celý kontinent, koordinovat činnost velkých národních letišť, a tak zefektivnit a omezit letecký provoz nad našimi hlavami, diverzifikovat dopravu zboží – po železnici a po vodě –, a to opět koordinovaně. Existuje mnoho způsobů, jak vést Evropany ke společné práci pro zelenější a stabilnější ekonomiku.
Eric Maurice
