Vyberte si jazyk
„Balíček škrtů“, který liberálně konzervativní vláda zveřejnila 20. října, přirovnává Seumas Milne v listu The Guardian k „určitému druhu státního převratu“ a k „divočárně“. Nejedná se podle něj „pouze o nejrozsáhlejší plán na snížení veřejných výdajů od dvacátých let“; plán rovněž poukazuje na to, že „liberálně konzervativní koalice využívá krize nejen k tomu, aby státu přitáhla uzdu, ale i k reorganizaci společnosti“. „Pro Británii to bude léčba šokem,“ dodává Milne. „Jedná se o završení projektu konzervativců na rozbití samých základů sociálního státu – nebo, jak řekl Osborne, ‚přestavbu‘ veřejného sektoru –, který započal před více než třiceti lety. Tzv. železnou lady evokuje rovněž Johann Hari v The Independent, když tvrdí, že „Margaret Thatcherová sice leží na soukromé klinice v Belgravii, ale její politické děti právě protlačily její program dál, silněji a hlouběji, než o tom ona vůbec kdy snila.“ „[Ministr financí] George Osborne právě vložil do hry vaši budoucnost, kterou založil na extrémní ekonomické teorii, jež skončila nezdarem vždy a všude tam, kde byla vyzkoušena,“ a kriticky dodává: „David Cameron a Georgie Osborne tohle všechno ignorovali.
Nebrali na vědomí varování Financial Times, listu, který se k jejich strategii stavěl nejkritičtěji. Nevšímali si upozornění nositelů Nobelovy ceny za ekonomii, jako je Paul Krugman či Joseph Stiglitz, kteří mnohokrát během krize dokázali, že měli pravdu. Odmítli si vzít lekci ze skutečnosti, že země, kterou prezentovali jako model toho, jak se vypořádat s recesí – „Podívejte se a poučte se z toho, co se děje za Irským mořem,“ řekl Osborne – zažila nejhorší kolaps v rozvinutém světě. Místo toho slepě naslouchali ideologickým zásadám, kterým se jakožto Thatcherové děti naučily: setni stát a zařiď, ať chudí platí nejvíc.“
Bez práce jsme nahraní
Camilla Cavendishová v The Times tvrdí, že „párty skončila. A že to byla párty! Velkolepou štědrostí opilé elity byly hluché k narůstající nevoli daňových poplatníků, kteří sledovali, jak daně, pojištění a poplatky za televizi narůstají stejně rychle jako neschopnost politiků. Ti byli posuzováni podle toho, kolik utrácejí a kolik vytvořili zákonů – co na tom, že mnohdy neaplikovatelných a kontraproduktivních. Jak můžeme posuzovat vládu, která chce méně utrácet? Pro Osborna je největší výzvou vrátit Velkou Británii na cestu vedoucí k růstu. Bez růstu bude nevyhnutelné přistoupit k větším škrtům a vyšším daním.“ Ale jak píše Cavendishová, „bez nově vytvořených pracovních míst se nehneme“. Soukromý sektor „se bude muset vymrštit jako lev, aby dokázal uspokojit ministrovy představy. Víc než zelenou energii, která nabízí jen omezený počet pracovních příležitostí, budeme potřebovat odvětví, v němž jsme nejsilnější: finanční služby,“ tvrdí Cavendishová.
