Vyberte si jazyk
Věk odchodu do důchodu se v Evropě pomalu stává jedním z hlavních diskusních námětů. Současný věkový práh 65 let platný ve většině zemí, jako například v Německu, v Irsku nebo ve Španělsku, je osudnou hranicí, o níž se vede všude debata, zejména pak v zemích, kde lidé odcházejí do penze brzy, jako je tomu například ve Francii. Nyní se uvažuje o tom, že by se tato hranice mohla zvýšit až na 67 let.
Toto číslo vyhání Evropany do ulic, ne proto, aby hájili právo na důstojný důchod, ale proto, aby hájili právo na život. Je to poměrně jednoduchá úvaha: pro mnohé z nich, především pak pro obyvatele východní části kontinentu, se tento věk blíží hranici průměrné délky života v jejich zemi. Jak se neobávat odchodu do důchodu v 67 letech, když se průměrná délka života pohybuje kolem 68 let?
Návrhy reforem, které vzbuzují emoce a vedou ke stávkám v Bukurešti, Lisabonu či v Aténách, vyvolávají u Švédů úsměv na tváři. „My jsme na důchodové reformě pracovali osm let, mezi lety 1990 a 1998,“ vysvětluje ředitel Švédské sociální pojišťovny Ole Settergren. „A ještě předtím jsme se ujistili, že ji podpoří všechny strany. Reforma sice nebyla populární, nicméně byla schválena.“
Tak, jak tomu bývá často zvykem, když má Evropa problémy, ať už z důvodu bankovní „subprime“ krize nebo kvůli reformám systému sociálních dávek, se oči Evropské unie upírají k „dokonalému modelu sociálního státu“ – Švédsku, které se stejně jako ostatní severské země těší pověsti státu, „kde se dobře žije“. „Všichni chceme být Švédy,“ napsal jeden rumunský novinář.
Švédský důchodový systém zrál dlouho a je jednoduchý a logický. Důchodový věk je stanoven na 61 let a lidé odcházejí na odpočinek podle vlastního přání. Ti, kteří se rozhodnou odejít v tomto věku, dostávají menší důchod než ti, kteří odcházejí později. Ti, kteří mají pocit, že jim příjmy nestačí, mohou začít znovu pracovat. Výše penze se řídí výší platů, které daná osoba dostávala po celý svůj profesní život, a vypočítává se podle průměrného platu a s ohledem na současnou průměrnou délku života. Mnohé evropské vlády se už do Stockholmu vypravily načerpat inspiraci. Existuje tu však jakýsi „paradox švédského modelu“: ve všech vzbuzuje závist, ale doopravdy ho nikdo neaplikuje.
Iulia Badea-Guéritée
