Vyberte si jazyk
V době filmového herce Alfréda Landy, který ztvárnil postavu hlavního hrdiny ve snímku „Vente a Alemania, Pepe“ [„Vydej se do Německa, Pepíku“], se masivní španělská emigrace do Německa v 60. letech týkala vesničanů z Galície, Extremadury či Andalusie. Dnes však Německo nepotřebuje Pepíky s tradičním baretem na hlavě, nýbrž s kvalifikací a diplomem. Tímto způsobem to alespoň prezentuje v nedávno zveřejněné německé zprávě, která médiím dává určitou představu o tématu španělsko-německého summitu, který se uskuteční 3. února v Madridu.
Tento fenomén se opírá o skutečnost: Německo má nepochybně nedostatek kvalifikovaných techniků. Avšak mohla by tato skutečnost vůbec mít nějaký utišující účinek na španělskou nezaměstnanost, jako tomu bylo v 60. letech? Už na první pohled jsou obě situace naprosto nesrovnatelné. V roce 1960 Španělsko podepsalo dohodu o uzavírání pracovních smluv v rámci rostoucího průmyslu „německého zázraku“, které zprostředkovával Španělský ústav pro emigraci. Do roku 1973 do Německa odešlo na půl milionu Španělů, z toho téměř 80 % se do Španělska vrátilo. Pro frankistické Španělsko tento fenomén představoval významný zdroj deviz a Německu umožnil naplnit mezery v jeho pracovním trhu. Současná situace je ale o hodně jiná.
Nabídka práce nejen pro Španěly
Německo dnes žádný hospodářský „zázrak“ nezažívá, i když je v této chvíli schopno udržet si díky svým vývozům celkem vysoký růst. Trápí jej však značný nedostatek kvalifikovaných pracovníků. V tomto kontextu Spolková agentura pro práci (BA) nedávno zveřejnila desetibodový plán, který má daný problém vyřešit. Hlavním bodem plánu je zlepšení vzdělávání a podpora zapojení žen do práce. Obě tyto pracovní osy by měly do roku 2025 vést k vytvoření několika milionů pracovních míst. Podle odhadů by se už jen díky většímu zapojení žen do pracovního procesu mohly obsadit tři miliony pracovních míst na plný úvazek. Problém se nepochybně nevyřeší bez zahraničních přistěhovalců, uvádí ve svém rozhovoru pro list Frankfurter Allgemeine Zeitung člen výkonné rady Spolkové agentury pro práci Raimund Becker. Podle Beckera bude zapotřebí 800 000 cizinců. Tento údaj má dále návaznost na dvě politické potřeby.
Zoufalá vláda v Madridu, jejíž suverenita připadla do rukou evropských představitelů, potřebuje ohledně své politiky zaměstnanosti vyslat nějaký nadějný signál. Berlínské administrativě, která v Bruselu trpí ztrátou prestiže v důsledku sobecké a arogantní hospodářské politiky, zas vyhovuje vyslat signály pomoci přidušeným jižanským marnotratníkům, kteří diktát německé úspornosti příliš nerespektují. Tyto potřeby obou vlád se projednají na bilaterálním summitu 3. února v Madridu. Německá nabídka práce však není adresovaná výlučně Španělsku, nýbrž všem evropským státům, které zažily hospodářský propad a potácejí se v problémech, nevyužité mozky z východní Evropy nevyjímaje. Španělská vláda, která německý diktát nezpochybňuje, přijme tento krok jako záchranu z nebe. Ale jakou má vůbec ve skutečnosti hodnotu?
Šanci mají i Češi či Slováci
Mladí Španělé s vysokoškolským diplomem odcházejí do Německa už dnes: v Berlíně jsou jich tisíce, pracovní smlouvu mají většinou podepsanou na dobu určitou. Parlamentní mluvčí německé CDU Michael Fuchs objevil Ameriku, když prohlásil, že „na jihu Evropy je mnoho mladých bez práce.“ Je zřejmé, že Německo chce svůj přístup k imigrační politice změnit. Bude mít menší zájem o vesničany z Anatolie, turecké „pepíky“ a zájem projeví naopak o španělské, řecké a východoevropské absolventy, kteří doma nemají budoucnost. Do roku 2025 možná půjde jen o několik tisíc pracovních míst. Spíše než o „Vente a Alemania Pepe“ by se nakonec mohlo jednat o jakýsi remake filmu režiséra Berlangy „Bienvenido Mister Marshall“ [film z 50. let o přípravě jedné španělské vesnice na Marchallův plán] s názvem „Bienvenido, Mister Müller“.
