"Dobrý den z Vídně v Rakousku"

"Ostrůvek štěstí" uprostřed Evropy

Pouze 21 % Rakušanů plánuje, že se 7. června vydá k urnám. Evropa je pro ně symbolem otevřenosti vůči světu, z něhož mají čím dál tím větší strach, říká Barbara Coudenhove-Kalergi.

Zveřejněno dne 26 května 2009 v 17:26
"Dobrý den z Vídně v Rakousku"

Jeden můj kolega, zahraniční novinář, se mě zeptal: „Proč se vlastně tolik Rakušanů tak usilovně brání Evropské unii, ačkoliv členství v ní přináší jejich zemi takový užitek? A proč tolik Rakušanů tak přehnaně hlasuje pro pravicové extremistické strany?“ Tyto otázky si budou zahraniční pozorovatelé pokládat v příštích týdnech těsně před evropskými volbami určitě ještě častěji než dosud. Tady je pokus o odpověď.

V posledních desetiletích začali být Rakušané hluboce dezorientovaní. Po druhé světové válce se více méně odpoutali od světových dějin, jejichž nedávné kapitoly jim rovněž moc prospěchu nepřinesly: První republiku tvořil zbytek multikulturního národa, jenž se rozpadl po první světové válce. Poté se Rakušané chtě nechtě připojili k německé říši, což rovněž skončilo neúspěchem. Výsledek je jednoduchý: obyvatelé Rakouska se uzavřeli do své krásné, malé a útulné země. Za výlohou neutrality se cítili být chráněni před veškerou nespravedlností, vládnoucí za hranicemi. Skutečný ostrůvek blaženosti.

Pak je ale světové dějiny dostaly. Přístup k Evropské unii otevřel hranice jejich země Západu se všemi důsledky spojenými s globalizací a konkurencí, které z toho vyplývají. Přišli imigranti, a to ve velkém počtu. Rakousko přestalo být ostrůvkem blaženosti. Dnes stejně jako včera považovali mnozí Evropskou unii ne za větší vlast, ale za určitou okupační sílu a své východní sousedy spolu s Turky za nepřátele, kteří je ohrožují. V hloubi duše vzpomínali na staré dobré časy, kdy se Rakousko ještě podobalo zahradě Schrebergarten.

Pravicové strany si tuto náladu uvědomují. Jednoduché odpovědi na složité otázky se nikdy neminou účinkem. V našem případě znějí: za všechno toto neštěstí nesou odpovědnost buď cizinci, nebo Unie. Bez nich by na našem ostrůvku blaženosti šlo zase všechno skvěle. Chyba vládnoucích stran v této věci je ta, že nikdy nevyjádřily žádné důsledné opoziční stanovisko vůči těmto nehorázným, zjednodušujícím názorům. Xenofobie, rasismus a agresivní provincialismus tak zásluhou černo-modré koalice (v roce 2000 koalice konzervativců a extrémní pravice) působí patřičně. Do evropských voleb už mnoho času nezbývá. Nabízí se poslední příležitost k tomu, jasně promluvit. Jinak se nesmíme divit, kdyby se Rakousko po 7. červnu jevilo našim sousedům jako evropské Korutany (Kärnten Land, kde působil jako hejtman Jörg Haider).

Newsletter v češtině
Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma