Vyberte si jazyk
Bez ohledu na to, jak dopadne současná parlamentní krize, lze formulovat tři obecné předběžné závěry.
1) Politické strany jako mechanismus převodu zájmů občanů na úroveň politického rozhodování selhaly, avšak alternativu ke stranám nemáme;
2) přímo zvolený prezident Zeman je prvkem „putinizace“ poměrů české politiky, což odpovídá obecnější tendenci středoevropských postkomunistických zemí;
3) evropská integrace je dnes pravděpodobně jedinou zárukou liberalizace české společnosti i celé střední Evropy.
Newsletter v češtině
Obrana stran Dostali jsme se do situace, kdy je třeba hájit velké politické strany, ačkoli ty si to nezaslouží. Politické strany dlouhodobě selhávají nejen ve schopnosti odtrhnout se od galerky, ale také jejich expertní kapacita je téměř nulová. Strany nejsou schopny strategického přístupu.
Nejakutnějším příkladem toho je zavedení přímé prezidentské volby. Ani přes varování téměř kompletní odborné obce politologů a ústavních právníků strany nebyly s to naslouchat pádným argumentům varujícím před zaváděním přímé volby. Dostali jsme se tak do tristní situace, kdy většina veřejnosti komentuje paralýzu velkých politických stran se zadostiučiněním.
Celý článek naleznete v Lidových novinách z 16. července 2013.
Pohled z Rakouska
„Dramatické varování“
Jmenování úřednické vlády, která nemá podporu parlamentu, představuje „způsob převzetí moci“, tvrdí Karel Schwarzenberg v rozhovoru pro rakouský deník Kleine Zeitung.
Český exministr zahraničních věcí, kterého v lednu v druhém kole prezidentských voleb porazil Miloš Zeman, přirovnává situaci v zemi k „nástupu nacistů k moci v Německu v roce 1933 a komunistů v Československu v roce 1948“. Deník Standard to označuje za „dramatické varování“. Ale připomínka minulosti by podle něj mohla Českou republiku zachránit před tím, aby se historie neopakovala, protože:
po rozpadu východního bloku […] utlumil pocit bezpečí smysl pro identifikaci nebezpečí, které ve svobodné společnosti představuje krajní pravice a levice. Krize Evropské unie a neschopnost demokraticky volených vlád zkrotit síly světového trhu oslabily ve starých i nových členských státech důvěru v demokratické instituce a posílily extremismus v Řecku, Francii, Anglii a Itálii.
